Anatomie kosmického racka, jenž je místem zrodu nových hvězd

Rudá záře kosmického racka / ESO
Mlhovinu Racek tvoří tři základní útvary – velké oblaky plynu. Nejnápadnější z nich je Sharpless 2-296 představující křídla, která se od jednoho konce ke druhému táhnou na vzdálenost 100 světelných let.

Mezi zářícími oblaky plynu a vlnícími se temnými prachovými pásy mlhoviny Sh2-296 nalezneme také řadu jasných hvězd. Jedná se o příklad emisní mlhoviny, v tomto případě takzvané HII oblasti, která se vytváří v důsledku aktivních procesů tvorby nových stálic probíhajících v mlhovině.

A právě záření těchto mladých stálic propůjčuje oblakům jejich fantastické barvy, které je činí natolik poutavými – ionizuje okolní plyn a nutí ho svítit. Záření je rovněž jedním z hlavních faktorů, které určují tvar oblaků, tlačí na okolní plyn a tvaruje ho do podivných struktur, které můžeme na snímku vidět. Jelikož každá mlhovina má unikátní rozložení hvězd a může ji tvořit, jako v tomto případě, i několik jednotlivých oblaků, nabývají tyto objekty nejrůznějších tvarů, které podněcují představivost pozorovatelů a evokují srovnání se vzhledem známých zvířat nebo běžných předmětů.  

Různorodost tvarů je nejlépe patrná na kontrastu mezi mlhovinami Sh2-296 a Sh2-292. Druhá jmenovaná, na snímku ležící pod křídly, je kompaktnějším oblakem představujícím hlavu racka. Nejnápadnějším útvarem tohoto oblaku je mohutná, extrémně zářivá hvězda s katalogovým označením HD 53367, která je 20krát hmotnější než Slunce a v našem obrazci tvoří rackovo oko. Sh2-292 je zároveň emisní i reflexní mlhovinou. Většinu jejího světla vyzařuje ionizovaný plyn obklopující mladou hvězdu, ale značnou částí přispívá i světlo odražené od prachových částic rozptýlených v okolí.    

Tmavé pruhy, které narušují homogenitu zářících oblaků a dávají jim složitou texturu, jsou pásy s mnohem hojnějším výskytem prachu, který zastiňuje části oblaků ležících v pozadí. Hustota hmoty v mlhovinách, jako je tato, se pohybuje kolem několika set atomů na centimetr krychlový, což je mnohem dokonalejší ‚vakuum‘, než jaké jsme schopni uměle vytvořit na Zemi. Zároveň jsou ale mlhoviny výrazně hustější, než prostředí v jejich okolí, kde se v jednom centimetru krychlovém nachází asi jedna částice.       

Mlhovinu Racek na obloze najdeme na hranici souhvězdí Velkého psa (Canis Major, CMa) a Jednorožce (Monoceros, Mon). Leží ve vzdálenosti asi 3 700 světelných let od nás v jednom ze spirálních ramen naší Galaxie. Spirální galaxie mohou obsahovat tisíce takových oblaků a naprostá většina z nich se nachází v jejich ramenech.    

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama