Boj proti AIDS navzdory studené válce: Jak spletitá byla cesta k účinnému léku

U jejich zrodu stála spolupráce Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, virologa Erika De Clercqa z Katolické univerzity v belgické Lovani a společnosti Gilead Sciences.

Jejich úspěšnou cestu k vývoji účinných antivirotik v době studené války a na pozadí šířící se epidemie AIDS líčí kniha "Trojúhelník studené války: Jak vědci na Východě a Západě pokořili HIV". Napsala ji bývalá velvyslankyně Belgie v ČR Renilde Loeckx a do češtiny přeložil bývalý velvyslanec ČR v Belgii Jaroslav Kurfürst.

Kniha líčí, jak se látky syntetizované Antonínem Holým dostávaly v době studené války přes železnou oponu na Západ a jak dlouhou a spletitou cestu musely urazit, než se proměnily v účinný lék.

Související

Ilona Cílková

Pravděpodobnost, že lidstvo vymře příští rok, je…

Ilona Cílková

Průmyslová revoluce způsobila podle genealogů…

I když se podařilo mnohé z virů přemoci, podle Erika De Clerqa stojí před vědci stále mnohé úkoly: „Řekl bych, že co se týče HIV, už toho moc nezbývá – kromě toho, že stále ještě neumíme odstranit DNA tohoto viru z genetické informace infikované buňky. To se ještě musí dotáhnout, aby byl pacient v absolutním bezpečí.“

Vždycky totiž existuje možnost, že by se virus mohl aktivovat u lidí, kteří nebudou dodržovat léčebný režim celý život. Celoživotní léčba přitom vyžaduje brát jedinou tabletku denně, což není tak těžké. „Lék, který máme, je bez vedlejších účinků. Léčba tedy neznamená žádné nepohodlí. Do budoucna ale musíme být připraveni vypořádat se s jinými viry, proti nimž zatím lék neexistuje. A tohoto úkolu se musíme úspěšně zhostit. Výzvou zůstávají rovněž nové viry, které se mohou objevit, ale jež v tuto chvíli ještě neumíme předvídat,“ vysvětluje Erik De Clercq.

Zdeněk Havlas, bývalý ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a blízký spolupracovník Antonína Holého, poukázal na pozoruhodnou skutečnost. Antonín Holý vytvořil základní chemické sloučeniny, z nichž později vznikly léky proti virovým onemocněním, v době, kdy ještě některé z nemocí nebyly známé.

Především šlo o virus HIV a chorobu AIDS. „Začal připravovat množství látek, v nichž se hledalo něco, co by bylo aktivní.“ Nakonec se to ukázalo jako správná cesta, protože i látky lišící se od sebe jen drobnými variacemi, měly trochu odlišné vlastnosti. „Nikdy se nedalo říct předem – a ani dnes by to nešlo namodelovat nebo vypočítat –, která z variací bude aktivní. Všechno se skutečně muselo prozkoušet,“ podotýká Zdeněk Havlas.