Přes 200 let sňatků mezi členy královského rodu navzájem způsobilo podle vědců deformaci obličejů

Z habsburského rodu pocházeli rakouští a španělští králové a královny. Mužská linie španělské větve zanikla v roce 1740 smrtí Karla VI.

„Habsburská dynastie byla jednou z nejvlivnějších v Evropě, ale proslavila se sňatky v rámci rodu, což předznamenalo její pád,“ řekl vedoucí výzkumník a genetik Roman Vilas z University v Santiagu de Compostela. Typická habsburská čelist byla způsobena 200 lety sňatků v rámci rodu. „Poprvé ukazujeme, že existuje jasný pozitivní vztah mezi tímto křížením a výskytem habsburské čelisti."

Profesor Vilas a jeho kolegové ke své studii přizvali 10 obličejových chirurgů k diagnostice rozsahu obličejové deformace u 15 členů habsburské dynastie na základě 66 realistických portrétů. Každý chirurg byl požádán, aby hledal 11 rysů „habsburské čelisti“ známých jako „mandibulární prognathismus“ a sedm rysů tzv. maxilárního deficitu, který zahrnoval výrazný dolní ret a přesahující špičku nosu. Tým zjistil, že mandibulární prognathismus byl nejvýraznější u Filipa IV., krále Španělska a Portugalska v letech 1621–1640.

Související

Ilona Cílková

Průmyslová revoluce způsobila podle genealogů…

Marek Kuřina

Strojová analýza odhalila, co z dramatu Jindřich…

Nejvyšší stupeň maxilárního deficitu byl nalezen u pěti členů rodiny: Maximiliána I., jeho dcery Markéty, jeho synovce Karla I. Španělského, Karlova vnuka Filipa IV. a Karla II. Španělského. Vědci zjistili korelaci mezi mandibulárním prognathismem a maxilárním deficitem, což naznačuje, že pravděpodobně mají společný genetický základ a že by habsburská čelist měla pokrývat oba jevy. Aby se vyhodnotil stupeň příbuzenských svazků mezi Habsburky, tým se se zaměřil na širší rodokmen dynastie a bral v úvahu, že asi 20 generací tvoří více než 6 000 jednotlivců.

Profesor Vilas a jeho kolegové zjistili, že existuje silný vztah mezi množstvím příbuzenských svazků a stupněm mandibulárního prognathismu. Zjistili také pozitivní vztah k maxilárnímu deficitu, to však bylo statisticky významné pouze pro dva ze sedmi analyzovaných rysů.

Přesná příčina, která je základem vztahu mezi příbuzenskými sňatky a habsburskou čelistí, zůstává nejasná. Párování mezi příbuznými ale zvyšuje pravděpodobnost, že děti zdědí dvě identické formy jednoho genu, tím se snižuje kvalita genů a náchylnost k degeneraci. 

Malý počet studovaných jedinců ale znamená, že nelze vyloučit možnost, ačkoliv je nepravděpodobná, že prevalence habsburské čelisti v královské rodině vznikla čistě náhodou. „I když je naše studie založena na historických údajích, příbuzenské sňatky jsou v některých geografických oblastech a mezi některými náboženskými a etnickými skupinami stále běžné, takže je nyní důležité zkoumat jejich účinky,“ uvedl profesor Vilas.