Krize s plasty vyžaduje podle vědců zásadní systémové změny

Politikové a výrobci se musejí zaměřit na problémy s plasty v celém systému, od jejich výroby přes využívání až likvidaci. Jen tak se dají zpomalit a napravit škody, které způsobují na životním prostředí, biodiverzitě, a tím potenciálně i na lidském zdraví.

EASAC ve své zprávě zveřejněné 10. března a nazvané Plastové obaly v oběhovém hospodářství připomíná, že výroba plastů se v celosvětovém měřítku zvýšila od šedesátých let 20. století do dneška z 1,5 milionu na zhruba 400 milionů tun ročně. Podle Michaela Nortona, ředitele programu EASAC pro životní prostředí, narážejí snahy zredukovat pronikání milionů tun plastového odpadu do přírodního prostředí na stále rostoucí využívání plastů.

Na rozdíl od tradiční lineární ekonomiky založené na principu „vyrobit, použít a vyhodit“ souvisí myšlenka oběhového hospodářství neboli cirkulární ekonomiky s udržitelným rozvojem. Cílem tohoto systému je zlepšovat kvalitu životního prostředí i lidského života zvyšováním efektivity produkce, odstraněním plýtvání a vyhazování a nepřetržitým využíváním odpadů.

Související

Martin Pokorný

Glukosa může být odpovědná za šíření…

Radek Chlup

Geneticky upravené včely by měly zachránit…

V cirkulární ekonomice by se mj. veškeré odpady z jednoho procesu měly stát zdrojem vstupujícím do procesů dalších, ať už průmyslových, nebo zemědělských. Cirkulární systémy zahrnují recyklaci, opětovné použití produktů a látek, přepracovávání, renovaci, modernizaci a další postupy tak, aby vznikla uzavřená smyčka, do níž by vstupovalo minimum nových zdrojů a zároveň se minimalizoval vznik odpadu, znečišťujících látek a emisí oxidu uhličitého. Právě tyto principy se odrážejí i v nejnovější zprávě EASAC.

„Bylo již na čase, aby v Evropě vznikl dostupný dokument založený na objektivních informacích vycházejících z relevantních odborných studií,“ říká ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Jiří Kotek, který se na vzniku zprávy podílel. „Při přehodnocování našeho přístupu k plastovým obalům si však musíme uvědomit, že plast v současné době nemá v řadě aplikací jinou rovnocennou alternativu. Základem by proto mělo být jejich efektivní využívání a zdokonalení recyklačních technik včetně rozkladu pomocí pyrolýzy, která probíhá za zvýšené teploty bez přístupu kyslíku.“

Pyrolýzní produkty lze podle Jiřího Kotka následně využít pro další výrobu plastů. „Pokud plastový odpad nelze žádným způsobem recyklovat, určitě nepatří na skládku. V takovém případě je na místě z něj získat alespoň energii spalováním v zařízeních na energetické využití odpadů.“