Omlouváme se fanouškům Jurského parku, raptoři nelovili ve smečce

Když řekneme slovo raptor, tak si představíme elegantní a hrůzostrašné predátory, kteří svou kořist pronásledovali s vlčí podobou sociální inteligence. Může za to zejména slavný a často ve spojení s vědou diskutovaný snímek Jurský park, jehož scény z těchto dinosaurů učinily nezapomenutelné tvory. 

Šupiny byly nahrazeny peřím, což byla první zásadní proměna. Američtí paleontologové nyní vyvracejí i veřejné mínění o tom, že velociraptor lovil ve smečce. Myšlenka lovení ve smečkách u těchto zvířat vznikla proto, že vysvětlovala tehdejší důkazy, které je vykreslovaly jako lovce větší kořisti, než byli oni sami – například robustního tenotosaura. Příbuzní dinosaurů (krokodýli) a žijící dinosauři (ptáci) to tak ale nemají. 

Pokud zvířata loví ve smečce, tak svým potomkům poskytují řádnou rodičovskou péči. Z toho logicky vyplývá, že mláďata konzumují totožnou stravu jako jejich rodiče. U druhů, které neloví ve smečce, se strava mláďat a dospělých liší. Potomstvo se totiž teprve lovit učí a na velkou kořist nemá dost síly a zkušeností.

Související

Radek Chlup

Fosilie dokládá brutální útok hlavonožce, který…

Radek Chlup

K rozlišení pohlaví u dinosaurů máme podle vědců…

Paleontolog Joseph Frederickson z University of Wisconsin Oshkosh nechal provést analýzu zubů raptořího druhu deinonychuse (Deinonychus antirrhopus) a zuby dávno vyhynulých krokodýlů, kteří se v Severní Americe vyskytovali v období křídy před 115 až 108 miliony let. Rozdílnost stravy byla určena pomocí změn úrovní izotopu uhlíku-13. 

Frederickson u krokodýlů z období křídy zjistil ekvivalentní rozdíl ve stravování u malých zubů mláďat a velkých zubů dospělých. Pak provedl stejnou analýzu na dvaceti zubech deinonychuse. „Nejmenší zuby a velké zuby nemají stejné průměrné hodnoty izotopu uhlíku, což naznačuje, že se raptoři krmili odlišnou stravou,“ vysvětlil výsledky Frederickson. „Znamená to, že mladí nebyli krmeni dospělými, proto věříme, že se Jurský park v chování raptorů mýlil.“ 

V roce 2017 vědci dokonce potvrdili, že se raptoři zabíjeli mezi sebou, což se vyloženě nevylučovalo s lovem ve smečce, k prokázání raptora jako samotáře to zkrátka ještě nestačilo. Bohužel není ani dost vzorků zubů deinonychuse k intenzivnějšímu prozkoumání a určení toho, zda skutečně raptor byl, nebo nebyl samotářem. Fredericksonova práce je ale přesvědčivým vodítkem. 

Paleontologové se domnívají, že styl lovu velociraptorů mohl být podobný dnešnímu komodskému drakovi (Varanus komodoensis). Ten sice není tak romantickým lovcem, ale je neméně působivým. Tito dnešní ještěři jsou schopni sundat k zemi desetkrát většího buvola domácího. Ve vzduchu jsou ale stále otazníky. Nezbývá nám, než čekat na další důkazy, které by doplnily Fredericksonovu studii. Chtělo by to více vzorků v rozšířenější vědecké práci.