Jedna ze záhad Stonehenge rozluštěna, vědci znají původ většiny kamenů

Geochemické testování prozradilo, že 50 z 52 megalitů pochází ze stejného místa, z 25 kilometrů (od megalitické památky) vzdálené oblasti West Woods, která se nachází na okraji přírodní rezervace Marlborough Downs v hrabství Wiltshire. 

Muž jménem Robert Phillips v roce 1958 pracoval pro firmu brousící diamanty, která pomáhala s opravnými pracemi na Stonehenge. Phillips pak obdržel jako suvenýr asi metr dlouhý kus kamene, který byl vyvrtaný z jednoho menhiru. Putoval s ním z Anglie do New Yorku, Chicaga, Kalifornie a nakonec na Floridu. Ve svých 89 letech se Phillips rozhodl, než zemřel, úlomek vrátit do Anglie. 

Nutno zmínit, že existují ještě další dva takové úlomky. Nikdo však neví, jaký byl jejich osud a kde se právě teď nacházejí, přitom jsou pro výzkum Stonehenge zásadní. Až navrácení úlomku od muže, který se o archeologii zajímal a znal význam svého suvenýru, otevřelo výzkumníkům brány ke zkoumání chemického složení kruhovité památky. 

Související

Martin Pokorný

Vědci varují před rostoucí hrozbou invazních…

Radek Chlup

Některé svatyně v Řecku měly místo schodů…

Tým z University of Brighton nejprve pomocí snímkování a dalších metod prozkoumal všechny zbývající kameny. Chemický podpis, který získali, pak srovnávali s kameny po celé Británii, od Norfolku až po Devon. Výsledky pak uještě porovnali s oním osudovým vzorkem a pátrání je zavedlo právě těch 25 kilometrů od Salisburské pláně, kde Stonehenge leží. 

Bez metrového úlomku by tohle nikdy nezjistili. K podobnému výzkumu je třeba kámen rozdrtit, což samozřejmě u Stonehenge, nejvýznamnější britské památky, nebylo možné.

Jak se na Salisburskou pláň v průměru dvacet až třicet tun těžké kamenné bloky dostaly? Víme, že se Stonehenge skládá ze dvou typů kamenů. Menší z nich pocházejí z jihozápadního Walesu (horské pásmo Preseli Hills). To je 250 kilometrů daleko. 

Co se týče Marlborough Downs, už dříve se spekulovalo, zda větší kamenné bloky nepocházejí právě odsud. Jsou tam kameny z podobného materiálu a s podobným vzhledem. Nikdy se to nepodařilo prokázat. Jelikož menší kameny pocházely z Walesu, předpokládalo se, že ty větší budou pravděpodobně také ze stejného zdroje. 

Stále ale zůstává záhadou, jak neolitičtí architekti dokázali přemístit kameny na tak velkou vzdálenost, což neřeší ani identifikované místo, odkud větší megality pocházejí. Dříve totiž byly provedeny experimenty, při kterých se vědci pokusili dostat balvan (25 tun) po souši i moři z kamenolomu ve Walesu. Použili lidské schopnosti a technologie z doby před pěti tisíci let. S kamenem nepohnuli a on zůstal ležet na dně moře u Milford Haven. 

Ta nejzásadnější otázka tedy zodpovězena stále nebyla. V roce 2500 př. n. l. muselo jít o opravdu obrovský projekt. Od dávných civilizací bychom se i my měli co učit.