Astronomové na stopě vesmírného původce planetky, která vyhubila dinosaury

Když byla v roce 1980 publikována studie o impaktním původu vymírání, tedy myšlenka, že vyhynutí na konci druhohor způsobila srážka Země s velkou planetkou, mnozí badatelé nejprve nevěřili a tuto hypotézu zpochybňovali. Postupně ale bylo nahromaděno množství důkazního materiálu, který tuto myšlenku podporuje.

Dnes už o ní téměř nikdo nepochybuje, ačkoliv některé nejasnosti přetrvávají. Kde se ale tato planetka vlastně vzala? Dlouho neexistovaly žádné informace, na jejichž základě by bylo možné tuto záhadu vyřešit.

Dva Češi na stopě

Průlom v této problematice udělala až trojice vědců, z nichž hned dva mají český původ. V roce 2007 totiž přišli David Vokrouhlický, David Nesvorný a jejich kolega a vedoucí výzkumu William F. Bottke, odborník na planetologii a asteroidy, se studií o možném původu impaktoru. Článek se objevil v září zmíněného roku v periodiku Nature a vyvolal zaslouženou pozornost.

Související

Vladimír Socha

Vražedný asteroid, který vyhubil dinosaury, možná…

Vladimír Socha

Mnoho dnešních savců nevidí barevně kvůli…

Bottke s kolegy vytvořili model impaktního rozpadu velkého tělesa v hlavním pásu s názvem Baptistina, které mělo původně rozměr asi 170 kilometrů. Zhruba před 160 miliony let (+- 30 m. l.) však došlo k mohutné srážce, při které se roztříštěné těleso zmenšilo, a vytvořené úlomky byly postupně vysílány do vnitřních částí Sluneční soustavy.

Náhlý nárůst počtu srážek

Tuláci vesmírným prostorem se po dlouhé době srážely s některými planetami a jejich měsíci. Fragmenty o velikosti až kolem 10 kilometrů se dynamickými procesy postupně dostaly na kolizní dráhu s planetami a mohly dopadat v podobě katastrofických srážek, které byly schopny vyvolat na Zemi hromadná vymírání.

Dle Bottkeho týmu je pravděpodobnost, že právě z tohoto zdroje pochází impaktor Chicxulub, větší než 90 %. Vysvětluje tím také anomálii ve statistickém záznamu potvrzených dopadů v průběhu posledních 3 miliard let, kdy můžeme paradoxně pozorovat jistý nárůst v poslední zhruba stovce milionů let.

Za 3,5 roku kolem Slunce

Viník byl domněle usvědčen – měl jím být zbytek původního tělesa pod označením 298 Baptistina, asi 13 až 30 km velký uhlíkatý chondrit, objevený již roku 1890. Slunce oběhne jednou za téměř 3,5 roku a patří k již zmíněné rodině asteroidů Baptistina, jejímž druhým největším členem je „pouze“ desetikilometrový objekt 1696 Nurmela.

Vše perfektně sedělo, dokonce i chemický rozbor mikroskopických sedimentů v místě dopadu tomu nasvědčoval – relativně velké množství uhlíku by totiž potvrzovalo původce jako poměrně vzácný meteorit typu uhlíkatého chondritu, kterým Baptistina skutečně je.

Jediný výzkum zničil celou teorii

Bottke odhadl, že kráter Chicxulub vytvořil úlomek, který vznikl o sto milionů let dříve srážkou 170 km tělesa s asi 60 km menším asteroidem. Vše se zdálo být jasné a pravděpodobný původce identifikován. A pak tuto krásnou teorii zcela zničil jediným tahem ošklivý fakt. 

V tomto případě jím byl výzkum infračerveného kosmického teleskopu WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer), který byl na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěn v prosinci roku 2009. O dva roky později byla analyzována data z tohoto výkonného dalekohledu (včetně podrobného pohledu na 1056 členů rodiny Baptistina) a ta mimo jiné prokázala, že k rozpadu mateřského tělesa muselo dojít mnohem později.

15 milionů let je příliš málo

Masivní srážka se totiž odehrála spíše jen před 80 než 160 miliony let, a to je pro asteroid Chicxulub příliš málo. Za pouhých zhruba 15 milionů let by se nemohl dostat na potřebnou kolizní dráhu a se Zemí se srazit. K dosažení tzv. Kirkwoodovy mezery či jiného bodu vzniklého rezonančním vlivem Jupiteru, kdy může být gravitačním působením obří planety vyslán do vnitřních částí sluneční soustavy, by potřeboval mnohem delší časový úsek.

Z nadějného pokroku jsme se tak opět ocitli v nulovém bodě. Přesto se ale objevil další vážný kandidát, jehož možná aktivní účast při vymírání zatím nebyla vyvrácena. Jedná se přitom o zástupce úplně jiné rodiny asteroidů.

Podivná "kometa" dosud kouřící pistolí

Již 6. ledna roku 2010 byl astronomy v rámci programu na výzkum a objevování blízkozemních objektů LINEAR objeven pozoruhodný hybrid mezi kometou a planetkou, který nese označení P/2010 A2. Jeho rozměry jsou odhadovány asi na 140 až 220 metrů a oběžná doba činí opět necelých 3,5 roku.

Protože se zpočátku zdálo, že jde o kometu, dostal objekt také kometární označení. Hubbleův vesmírný dalekohled ale brzy ukázal, že onen domnělý kometární „ohon“ je ve skutečnosti pásem uvolněného materiálu (prachové částice a kusy kamene), které jsou výsledkem velmi nedávné srážky tohoto a nějakého jiného asteroidu v hlavním pásu.

Křídovou faunu možná zničila Flora

Jednalo se tehdy dokonce o první pozorování tohoto typu impaktu menšího tělesa. P/2010 A2 je každopádně členem rodiny asteroidů Flora, které zřejmě vznikly jakýmsi ohromným impaktem před více než sto miliony let. Největším zástupcem skupiny je planetka 8 Flora s rozměry zhruba 140 x 140 x 120 km.

Ačkoliv ani v tomto případě nemáme jistotu, je pravděpodobné, že fragmenty z jakési velké dávné kolize vytvořily nejen zmíněnou rodinu asteroidů Flora, ale dost možná i impaktor, který se o desítky milionů let později stal jedním z osudných faktorů pro panování neptačích dinosaurů nad suchozemskými ekosystémy.

Fotogalerie

 

3

fotografie