Ve staroegyptské malbě byl zvěčněn vyhynulý druh husy

Starověká umělecká vyobrazení skrývají v Egyptě ještě řadu tajemství / Pixabay
Pták, který žije již pouze v obraze. Umělecká malba, která po více než čtyři tisíciletí zdobila hrobku staroegyptského prince Nefemaata a jeho manželky Itet, zvěčňuje i neznámý druh vyhynulé husy. Prozradily ji unikátní barevné vzory.

Freska stará 4600 let, známá jako Médúmské husy, byla při vykopávkách na nalezišti v Médúmu jižně od Káhiry objevena v roce 1871. Vyobrazuje šest hus, tři hledí doleva, tři doprava, a odborníci ji označují jako „jedno z velkých egyptských děl zvířecího žánru“. Identita ptáků ale i přes velké množství detailů zůstala předmětem diskuzí.

A jak se zdá, jeden druh dokonce ornitologické knihy neznají. „Zřejmě si nikdo neuvědomil, že vyobrazuje neznámý druh,“ tvrdí Anthony Romilio, vědec z Queenslandské univerzity v Austrálii, který Médúmské husy přezkoumal.

Pohřební komory Nefemaata, prince čtvrté dynastie a syna faraona Snofrua, byly pomalované různými zvířecími motivy. Našli se tam podobizny psů, skotu, leopardů a bílá antilopa, která je známá jako adax núbijský a dnes platí za kriticky ohrožený druh.

Během několika desetiletí od objevení byla tato umělecká díla ukradena. Médúské husy naštěstí ještě předtím stihl zachránit egyptský archeolog Luigi Vassalli. Právě díky němu zůstaly zachovány v Egyptském muzeu v Káhiře.
 
Dva ze tří ptáků na levé straně malby by mohly být husy běločelé (Anser albifrons), což je druh středně velké husy, která stále žije na severní polokouli. Pochybná je ale identita prvního a posledního ptáka. Vědci spekulovali nad husou šedou (Anser anser), což je předchůdce většiny hus domácích, a nad husou polní (Anser fabalis). A pak dílo zahrnuje ještě dva ptáky s šedo-červeným peřím, kteří hledí směrem doprava. Zbarvením i velikostí evokují bernešku rudokrou (Branta ruficollis), vzácný druh malé husy žijící v západní Evropě.
 
Bez ostatků, které by byly vykopány na některém z nalezišť v Egyptě, je v tomto případě klasifikace ptáků obtížnější. Romilio tedy použil objektivní rámec pro srovnání třinácti viditelných charakteristik u každého zvířete dle stupnice odlišnosti. „Jedná se o vysoce efektivní metodu identifikace druhů s pomocí kvantitativního měření klíčových rysů ptáků a výrazně posiluje hodnotu informací pro zoologickou a ekologickou vědu,“ vysvětluje výzkumník.
 
Dvojice sporných hus s červenými ňadry je od bernešky rudé příliš odlišná. Rozhodně nejde o blízkou shodu, a to i přes přihlédnutí k umělecké interpretaci. Při pohledu na vzory peří tohoto tvora je zřejmé, že je dostatečně výrazné a příliš jedinečné. „Ze zoologického hlediska je egyptské umělecké dílo jedinou dokumentací této výrazně vzorované husy, která nyní vypadá jako celosvětově vyhynulá,“ vysvětluje Romilio.
 
Jaký byl konec v malbě objeveného druhu vědci bez důkazních ostatků neurčí. Jediným způsobem, jak zvíře popsat, je hledat další stopy na starověkých uměleckých vyobrazeních. Je to jediný způsob, jak mohou biologové pozorovat změny v distribuci a rozsahu některé divoké zvěře.
 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama