Velryby pocházejí ze savců, kteří před 50 miliony let běhali na Zemi po čtyřech nohách

Při výzkumu vývoje kytovců, zahrnujícího hrochy a velryby, objevil v Pákistánu 47 milionů let starou fosilii podsaditého zvířete velikosti lišky s protáhlým tělem a ocasem. Jeho lebka nalezená ve vrstvě bahna vykazuje podobnost se současnými velrybami.

Podle Thewissena se Indohyus brodil ve vodě jako hroch a ponořením se snažil ochránit před predátory. Nakonec dal přednost životu ve vodě, kde si také začal hledat potravu. Podle Darwinovy teorie velryby pocházejí ze savců, kteří kdysi chodili po pevnině. Zůstávalo ale záhadou, z jakých savců.

Související

Martin Pokorný

Změny životního prostředí lze vyčíst také z…

Radek Chlup

Mořští živočichové plavou v záhadných kruzích,…

Chybějící článek vývoje byl nalezen poté, co Thewissen se svým týmem v Pákistánu narazil na kosti z Indohyuse. Analýzou vědci prokázali, že lebka a uši Indohyuse a velryb jsou si velmi podobné. Zjistili, že kosti Indohyuse mají silnou vnější vrstvu, mnohem silnější, než je běžné u ostatních savců této velikosti.

Jsou typické pro savce, kteří se pomalu brodí ve vodě jako hroch. Dávní předkové velryb tedy zřejmě seděli ve vodě a čekali, až se objeví kořist, podobně jako krokodýli. Těžké kosti zabránily vyplavání na hladinu a tvor tak byl chráněn před útoky ostatních predátorů a mohl lovit. Tuto strategii lovu potvrzuje chemické složení Indohyusových zubů. Poměry izotopů kyslíku jsou podobné těm, jaké mají vodní živočichové, což dokazuje, že tvor trávil většinu času ve vodě.
 
Než došlo k těmto nálezům, vědci předpokládali, že velryby pocházejí z masožravých předků, kteří přešli na život ve vodě a živili se rybami v oceánu. Zkamenělá lebka obsahovala kost z oblasti středního ucha, která se nachází i u kytovců. Oční důlky ležely v místech směřujících k temeni Indohyusovy hlavy, mají tedy stejné umístění jako oči velryby. Tým se podíval i na zuby Indohyuse, aby zjistil, co jedl. 

Úrovně izotopů uhlíku a kyslíku v zubní sklovině zvířat žijících na pevnině se liší od hladin typických pro vodní živočichy. Je to dáno rozdílným složením izotopů v potravě a ve vodě. Indohyusovy zuby mají vyšší hladinu izotopu uhlíku-13 než velryby z období eocénu. To naznačuje, že se živil i rostlinami. Teprve později se mu už jako vodnímu tvorovi vyvinuly zuby pro konzumaci ryb.  
 
První předkové velryb se objevili před 42 miliony až 48 miliony let a připomínali lachtany. Potom přišli před 41 miliony let na řadu velryby Baleen, které zahrnovaly předky keporkaků a modrých velryb. Za nimi následovaly o sedm milionů let později zubaté velryby, které dodnes plavou v oceánech.