Rekonstrukce našich předků neodpovídají realitě, upozorňují vědci

Srovnání rekonstrukce Taungského dítěte. Levý obličej je umělecký, pravý vznikl ve spolupráci vědců / G.Vinas, R.M.Campbell, M.Henneberg a R.Diogo
Rekonstrukce našich předků a jejich bratranců jsou častěji spíše uměním než vědou, upozorňují vědci na vzhled mnohdy nepodložený skutečnými důkazy. Znázornění vyhynulých hominidů je přitom nesmírně důležité pro správné pochopení evoluce člověka.

Jedním z takových příkladů je tzv. "Taungské dítě", 2,8 milionů let stará lebka vyhynulého hominida Australopithecus africanus, která byla objevena v roce 1924 v Jižní Africe. Na náhledovém obrázku si můžete porovnat, že levá rekonstrukce z rukou sochaře se lidskému vzhledu vzdaluje, podobizna, na níž spolupracovali vědci, je nám naopak blíže.

Na správném vyobrazení záleží, míní Rui Diogo, biologický antropolog na Howardově univerzitě ve Washingtonu. Když podle něj přijdou návštěvníci do muzea a spatří umělecké ztvárnění neandrtálců či vyhynulých hominidů, neuvědomují si, kolik předsudků se do díla vkradlo. „Myslí si, že to je realita,“ tvrdí Diogo.

Ovšem nejde jen o vzhled, připomíná Rayan Campbell, anatomický vědec a antropolog z University of Adelaide v Austrálii. Umělecký pohled může poskytnout mylný výklad inteligence a chování vyhynulých druhů. Neandrtálci jsou vyobrazování jako primitivní druh s rozcuchanými, špinavými vlasy. „Jako kdyby existovala zaujatost vůči podobě našich předků. Jako kdyby byli hloupí a neznali hygienu,“ vysvětluje Campbell.
 
Zvířata napříč druhy se v přírodě čistí zcela běžně. Proč by se o sebe nestarali také neandrtálci? Vědci sice dokážou z DNA a kostí získat informace o barvě vlasů dotyčného, ale informaci o tom, jak o ně pečoval, z dat získat nelze. Pokrývka hlavy se totiž většinou u nalezených fosilií nezachová. Rekonstrukce vlasů není ani spekulace založená na informacích. „Je to zcela imaginární spekulace,“ říká Campbell.
 
Při rekonstrukcích tváří našich předků umělci často s vědci spolupracují. Přesto jejich rozhodnutí o podobě vyhynulého druhu jsou příliš často poháněny spíše kreativitou než vědou. Studiem svalů velkých lidoopů a dalších primátů Diogo a jeho kolegové vytvořili jakousi referenční databázi. S její pomocí mohou jiní výzkumníci přesněji rekonstruovat tváře z fosilií, které mají k dispozici.
 
„Většina rekonstrukcí minulosti neměla vědecký základ. Našim cílem je změnit předsudky, abychom získali přesnější pohled na vývoj člověka,“ uzavírá Diogo.

Mohlo by vás zajímat

Reklama