Před 50 lety zkoušeli v USA transplantovat pacientovi srdce šimpanze: Jak to dopadlo?

Jihoafrický chirurg Christian Neethling Barnard vystuduje v Kapském Městě medicínu a v USA sbírá zkušenosti z kardiochirurgie. Věnuje se ale nejenom srdci, nýbrž i léčbě střevních onemocnění a mozkových plen.

Přesto je jeho hlavním zájmem právě kardiochirurgie a v roce 1958 provede svůj první chirurgický výkon na pacientce na otevřeném srdci. O rok později zase provede první transplantaci ledviny. Opět potom míří do USA, kde se znovu věnuje srdci, a dokonce rozmýšlí o tom, jak by bylo možné transplantovat srdce. 

Překročit řeku plnou krokodýlů 

Nezůstane ale jenom u rozmýšlení, pečlivě stanovuje možnou metodiku a provádí celou řadu pokusů, především na psech. Přitom sleduje celý proces podrobně. Velmi často dochází ke komplikacím kvůli infekci. Nakonec přijde v Jihoafrické republice v nemocnici Groote Schuur v Kapském Městě den D, a to 3. prosince 1967.

Související

Petr Hájek

Vědci odhalili, proč se někdo chřipkou nakazí a…

Petr Hájek

Transfúze krve od mladých dárců by podle vědců…

Barnard má k ruce třicetičlenný tým lékařů. Později přiznává, že celá operace byla navzdory mnoha pokusům velkou neznámou. Dokonce užije přirovnání, že jde o člověka, který se před šelmami může zachránit jedině tak, že přeplave řeku, ve které se to hemží krokodýly. A jak všechno nakonec dopadne? 

Všechno zkomplikuje zápal plic

Na operačním stole leží čtyřiapadesátiletý obchodník Louis Washkansky se srdeční vadou, který by bez operace zcela jistě zemřel na selhání srdce. Dostane srdce mladé pětadvacetileté dívky, oběti autonehody. Zákrok trvá pět hodin a proběhne dobře, vše se povede, ale bohužel dojde ke komplikacím, kvůli kterým 18 dnů po operaci zemře na zápal plic.

I tak je ale operace velice důležitým mezníkem v dějinách medicíny. Překvapivě ale Barnarda někdo předhonil. James Hardy se totiž v Jacksonu v Americe pokusí v lednu 1964 transplantovat svému pacientovi srdce šimpanze. Dlužno dodat, že tento muž se srdcem zvládne žít pouhé dvě hodiny. 

Už druhý pacient zvládne 20 měsíců 

8. prosince 1967 proběhne další transplantace srdce, tentokrát ovšem dětského. Chirurg Adrian Kantowitz ji provede v nemocnici v Brooklynu v USA. Ani tady bohužel nedojde k úspěchu, protože malý pacient umírá krátce po proběhlé operaci. Infekce je bohužel stále velkou hrozbou. Přesto se jenom v období od prosince 1967 až srpna 1970 uskuteční celkově 164 transplantací srdce.

Třeba už druhý Barnardův pacient, Philip Blaiberg, který na jeho operačním stole dostane srdce v lednu 1968, dokáže s transplantovaným srdcem žít skoro 20 měsíců. Ani u nás nezůstáváme pozadu. Už 9. července 1968 na II. chirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě proběhne transplantace pod vedením Karola Šišky a Ladislava Kužely. 

Nové léky sníží rizika infekce

Naštěstí během 70. let 20. století vznikají nové léky bojující proti infekci. Mají obrovský vliv na to, že se zvyšuje počet úspěšných transplantací. Ovšem zlom přijde až v 80. letech 20. století, kdy se objevují cyklosporiny, ty totiž významně ulehčují přijetí cizího orgánu. 

Počet pacientů s novým srdcem roste, třeba u nás jenom za posledních 10 let jich je více než 700. Jednomu českému pacientovi transplantované srdce bije už téměř 34 let.  

Fotogalerie

 

1

fotografie