Výbuch největší muniční továrny v Rakousko-Uhersku inspiroval Karla Čapka při psaní Krakatitu

Miny a jejich střepiny při výbuších létají až do šest kilometrů vzdálené Plzně / Pixabay
První světová válka je v plném proudu. Píše se 25. května 1917. V továrně v Bolevci u Plzně probíhají směny jako obvykle. Nastoupí sem 2580 dělníků (862 mužů a 1718 žen) úplně stejně jako v jiné pracovní dny.

Pilně pracují a nevěnují zvláštní pozornost ani tomu, že je občas zkontrolují vojenští důstojníci. Inu, pořádek a kontrola přece musí být.

Dochází ovšem k velké nadprodukci trhavin. V té době jsou sklady bolevecké továrny doslova napěchovány hotovými výbušninami. A aby toho nebylo zrovna málo, tou dobou sem dorazí navíc i vagón s trinitrotoluenem. Jeden problém hlásí i vedoucí směny.

Zrovna se tu vyrábí nový typ miny, která váží rovných 16 kg. Vedoucí směny Vojtěch Žižka shledá nějakou závadu a oznámí ji řediteli Rudolfu Thielovi. Ten ale nad vším mávne rukou. Vadnou minu má prý vedoucí dát stranou. 

Lidé prchají 

Náhle dochází ke katastrofě. Je právě pět minut po půl druhé odpoledne, když se v tovární budově označené číslem 10, kde se nachází oddělení zapalovačů, ozve série silných explozí.

Miny létají vzduchem až do vzdálenosti stovek metrů a řetězová reakce působí další a další rány. Lidé panikaří, snaží se rychle opustit areál továrny. Není to snadné, protože vstup je uzavřen a opustit továrnu lze jenom přes hrazení omotané ostnatým drátem. 

Krvavý dým nad továrnou 

Výbuchy ovšem pokračují, další se ozve celou továrnou deset minut po druhé hodině. K tomu největšímu pak dojde přesně pět minut před třetí hodinou odpoledne. Do vzduchu tehdy vyletí celý sklad trhavin, včetně čerstvé dodávky trinitrotoluenu. Nad továrnou je vidět ohromný krvavě zbarvený dým hřibovitého tvaru. Les kolem továrny hoří. 

Střepiny létají až do Plzně 

O obrovském rozsahu výbuchu svědčí mimo jiné i skutečnost, že miny a jejich střepiny při výbuších létají až do šest kilometrů vzdálené Plzně, a to přímo do centra. Tlaková vlna způsobí, že spousta oken praskne, praská také omítka a zdi domů.

Večer je slyšet ještě 18 výbuchů a k dalším dochází ještě druhý den. Trosky zasypou železniční trať mezi Plzní a Žatcem. Vlaky nejezdí pět dní. Lidé z okolí jsou evakuováni, nikdo pořádně neví, co se vlastně děje. Dělníci utíkají do polí a lesů.  

Úřady zlehčují situaci 

Továrna, na které je existenčně závislé zásobování rakousko-uherské armády municí, je zničena. Jde totiž o vůbec největší muniční továrnu v monarchii. Lidských obětí je celkem 202, často jsou znetvořeny tak, že je obtížné stanovit jejich identitu. Z toho ještě 33 dětí, protože během války v muničce pracují i ony. Jenom v budově 10 zemře 96 dělníků ze stovky, která tu pracuje.

Raněných zdravotníci ošetřili minimálně 700. Řada z nich během výbuchů přišla třeba o ruce nebo o nohy. Úřady se snaží všechno ututlat a teprve 27. května 1917 vydají zprávu o tragédii. Její průběh a následky ale značně zlehčují, například připouštějí jenom 13 mrtvých. 

Ředitel se oběsí

Bohužel se později ukáže, že příčinou tragédie se stala zřejmě vadná mina, u které vypadával zapalovač. To samo o sobě by ale takový problém nezpůsobilo. Jenže munička byla v té době přeplněná.

Kvůli nedostatku místa se právě dovezený trinitrotoluen skládal pod pracovní stoly v budově číslo 10. Rudolf Thiele, ředitel továrny, trpí za celou událost velmi silnými pocity viny. Je vzat do vazby, a nakonec se oběsí. Spisovatele Karla Čapka výbuch inspiruje k napsání Krakatitu. 

 
Vstoupit do diskuze  (2)

Mohlo by vás zajímat

Reklama