Číňané nevyužívali střelný prach před stoletími v boji, ale k něčemu překvapivě jinému

 
Další 1 fotografie v galerii
První ohnivé šípy nebo ohnivé koule se v Číně objevovaly už během 10. století / Pixabay
Některé vynálezy měli Číňané k dispozici dávno předtím, že si je mohli vyzkoušet Evropané. Jde především o střelný prach. Poprvé o něm vypovídá spis Cenga Kung-Lianga z roku 1044.

Tehdy už ale byla technologie výroby střelného prachu v Číně známá - zřejmě se zrodila někdy v období 7. až 9. století (některé prameny ale mluví o ještě dřívějším datu, a sice polovině 1. tisíciletí). 

Shořel celý dům 

„Někteří pak zahřívali najednou síru, realgar a ledek s medem; vznikl kouř a plameny a jejich ruce i tváře tak byly popáleny; dokonce i celý dům, kde pracovali, shořel…“ líčí jistý taoistický text z poloviny 9. století. Máme tu zřejmě první popsaný ohňostroj.

První ohnivé šípy nebo ohnivé koule se objevovaly už během 10. století. Nešlo ale o nijak silnou zbraň, spíš působivý psychologický efekt. Ceng Kung-Liang ve svém spisku “Sbírka nejdůležitějších vojenských technik” líčí dokonce hned tři rozličné směsi pro výrobu střelného prachu.

Tří různé recepty

Střelný prach tehdy obsahoval dřevěné uhlí, síru a dusičnan draselný. Dva recepty ze spisu sloužily pro vrhané zápalné bomby, jeden pak jako roznětka na plynovou bombu. Všechny tři recepty se lišily zastoupením jednotlivých tří zmiňovaných složek, tedy jde o odlišný procentuální poměr dusičnanu draselného, uhlíku z dřevěného uhlí a síry. Tímto způsobem dochází k ovlivnění vlastností střelného prachu - ostatně se tak děje dodnes.

Zákaz obchodování 

Číňané si chtěli samozřejmě ponechat monopol na výrobu této střelné zbraně, a proto v letech 1067 a 1076 zakázali obchodování se sírou a ledkem. Právě proto se asi cestovatel Marco Polo o střelném prachu vůbec nezmiňuje. Přesto se nakonec informace o střelném prachu dostanou dále, Evropanům jsou ale známy až ve 13. století.

V díle Rogera Bacona Opus Majus z roku 1267 máme nejstarší zmínku o střelném prachu na evropském kontinentě, ovšem německé prameny se v souvislosti s tímto vynálezem zmiňují také o jistém Berchtoldu Schwarzovi.  

Barvy dodávají soli kovů 

Číňané prach nejprve nevyužívali pro vojenské účely, ale na ohňostroje a signální rakety. Je jisté, že světelná raketa je také jejich dílem. Letopočet, kdy přesně vznikla, sice neznáme, nicméně svědectví kronikáře z roku 1264 mluví o tom, že raketa "Pozemní krysa" byla odpálena na počest císařovny Kung Sheng.

Takže nejpozději v tomto období už byly zábavné rakety plně k dispozici. Barevné odstíny zajišťují u raket soli kovů - jejich hořením vytvářejí ohňostroje pestrou škálu barev.

První ruční granáty

Čínský spis o vojenství ze 14. století pak mluví rovnou o vícestupňové raketě, která fungovala zřejmě tak, že ve chvíli, kdy dohořela hlavní raketa, zažehla menší rakety, které z ní létaly.

Dokonce zřejmě podle vojenských historiků dokázali Číňané vyrobit z bambusu a papíru jakési ruční granáty, které se plnily střelným prachem. Ovšem účinnost byla poměrně malá. Jednalo se totiž o nerafinovaný dusičnan draselný, který není tak výbušný jako jeho čistá forma. 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama