Tajemství římského betonu: Za jeho trvanlivostí stojí sopečný popel a mořská voda

Je totiž třeba brát v úvahu, že stavby jako Koloseum nebo Pantheon, jenž je stejného stáří, během let neprodělávaly žádnou zvláštní údržbu, která by měla za úkol udržet stavbu v kondici.

Přesto se dožily dnešních dnů v překvapivě dobrém stavu. Rozhodně nehrozí, že by spadly. Na druhou stranu existuje řada moderních budov, při jejichž výstavbě byl rovněž použit beton, a přitom v takové kondici rozhodně nejsou. Jako výrazně zchátralé se jeví už třeba po půl století, a to je ještě celkem optimistický odhad. Mnohé chátrají už pouhých pár let po svém postavení. Co je toho příčinou?

Popel reaguje s vápencem

Dlouhá léta lidé netušili. Teprve před časem došlo k rozluštění tajemství kvality římského betonu. Měl totiž trochu jiné složení, než v současnosti používaný klasický beton. Nyní známe složení betonu jako cement, písek a voda. Někdy se pak přidává štěrk pro zpevnění.

Související

Ilona Cílková

Velkolepé divadlo středověku: První pitvy se…

Ilona Cílková

Číňané nevyužívali střelný prach před…

Římané ovšem pod pojmem beton rozuměli něco trochu jiného. Šlo o směs vápence čili páleného vápna s vodou, ke které se ještě dodával sopečný popel. Nejčastěji šlo popel ze sopečné erupce staré cca 450.000 let v lokalitě asi 20 km na jih od Říma. Podle vědců je to právě tento popel, který římskému betonu propůjčil vysokou trvanlivost. Šlo o to, že zde ve směsi reagoval popel s vápnem. Výsledkem bylo, že se zde vytvořila specifická struktura. Ta měla mnohem vyšší odolnost proti zvětrávání. 

Nezničí ho ani mořské vlny

Římský beton tvořil vápenec, sopečný popel, mořská voda a drť z vulkanických vyvřelin. Faktem je, že zatímco náš beton s postupujícími roky zvětrává, ten starý římský naopak tvrdne. Dalším tajemstvím je podle vědců i mořská voda, kterou do betonu používali. Podle všeho totiž tato voda reaguje s vulkanickou horninou. Díky tomu se tvoří další minerály, které podle všeho mají silný vliv na další zpevňování betonu.

Díky tomu tato římská hmota dokázala odolat třeba i mořským vlnám a hodila se i ke stavbě přístavních hrází a mol. Pro mola a hráze zase užívali především sopečný popel z Neapolského zálivu. Díky tomu tento beton statečně odolával iontům solí, které by strukturu dnešního betonu spolehlivě zničily. Na druhou stranu je třeba dodat, že i když je římský beton mnohem trvanlivější, nedá se říci, že by byl pevnější než ten současný. Naopak ten náš je proti římskému asi desetkrát pevnější.