Sopky jsou na Marsu i na Měsíci, proč ale chybí na nejmenší planetě sluneční soustavy Merkuru?

 
Další 1 fotografie v galerii
Nepřítomnost atmosféry a slabší gravitace výrazně ovlivní dráhu letu částic vyvržené lávy / Pixabay
Zajímavou astronomickou záhadu se podařilo vyřešit česko-britskému týmu vědců. Na vnitřních planetách sluneční soustavy pozorují astronomové doklady sopečné činnosti. Sopečná činnost na těchto světech probíhala různým způsobem, což mělo vliv na tvar sopek, které při sopečné činnosti vznikly.

Na Zemi jsou nejčastějším druhem sopek takzvané sypané kužele. Vznikají tehdy, když se na povrch dostane malé množství magmatu bohatého na sopečné plyny. Unikající plyny totiž dokážou magma roztrhat na drobné částečky, které se po vyvržení hromadí v blízkosti místa erupce, čímž vytváří sopečný kužel.

Podobné sopky byly pozorovány také na Marsu a na Měsíci, překvapivě ale ne na Merkuru. Na vysvětlení tohoto paradoxu se zaměřil česko-britský tým vědců, který zjistil, že vlivem rozdílných podmínek by mohly vzniknout sopky s takovými tvary, jež nemají na Zemi obdoby a jsou mimo naše současné možnosti pozorování. 

Vědci z Geofyzikálního ústavu Akademie věd, Univerzity Karlovy a britské Open University využili ve své práci počítačové simulace, pomocí kterých zjišťovali, jak se sopečnou činností vyvržený materiál bude pohybovat v prostředí bez atmosféry a v gravitačním poli Merkuru, jež je přibližně třetinové než gravitační pole Země.

Zjistilo se, že nepřítomnost atmosféry a slabší gravitace výrazně ovlivní dráhu letu částic vyvržené lávy. Zatímco částice na Zemi doletí jen stovky metrů daleko od místa exploze, na Merkuru jsou to až desítky kilometrů. Letící částice si totiž nemusí razit cestu atmosférou.

To, že částice doletí dále, znamená, že úlomky sopečných hornin jsou ukládány na mnohem větší plochu. Proto se v blízkosti sopečného kráteru nenahromadí dostatek materiálu, aby vznikl sopečný kužel v podobě, jak ho známe ze Země.

Širší dolet sopečných částic proto způsobí, že případné sopky, budou několik desítek kilometrů široké, ale maximálně desítky metrů vysoké. Jejich tvar tak nebude příliš výrazný.

Letos k Merkuru odstartovala evropsko-japonská sonda BepiColombo, která na své palubě nese vědecké zařízení, se kterým budou vědci schopni spatřit povrch Merkuru v dosud nevídaném detailu. Česko-britský tým tak svou studií nabízí vodítko, co by měla budoucí generace vědců na povrchu Merkuru hledat, pokud budou chtít tento zvláštní druh sopek, vznikajících trháním magmatu, na povrchu Merkuru najít.

Mohlo by vás zajímat

Reklama