Za 200 milionů let bude na Zemi jeden velký superkontinent: Jak bude vypadat?

Díky tomuto pohybu se časem může vytvořit superkontinent. Samozřejmě to nejde nijak rychle. Ostatně poslední superkontinent Pangea se podle předpokladu vědců vytvořil přibližně před 310 milióny let.

Ten se začal rozpadat zřejmě před asi 180 miliony lety. K dalšímu vytvoření superkontinentu by mohlo dojít za asi 200 - 250 milionů let. Protože vnější vrstva zemské kůry je vytvořena rozbitými kusy země. Připomíná tak trochu skořápku vejce, kterou naťukáte, jednotlivé desky jsou zlomky skořápky, které se po povrchu hýbou.

Sice pomalu, rychlostí pouhých pár centimetrů za rok, ale za miliony let tímto způsobem přece jenom urazí velkou vzdálenost. Jednou za mnoho milionů let se k sobě přiblíží, a potom se zase rozpadnou. 

Nacházíme se v polovině cyklu

Podle názoru vědců jsme v současnosti zhruba v polovině superkontinentálního cyklu rozptýlení tektonických desek. Za nějakou dobu, které my už se samozřejmě nedožijeme, se tedy znovu vytvoří další superkontinent. Otázkou zůstává, jak by vlastně mohl v reálu vypadat.

Související

Martin Pokorný

Proč je nebezpečné, když se přírodní klimatické…

Petr Hájek

Globální oteplování zastaví vědci speciálním…

Vědci připravili hned čtyři scénáře, jak to může vypadat: Novopangea, Pangea Ultima, Aurica a Amasia. Jak vše závisí na scénářích, to je spojeno s tím, jak se oddělila Pangea a jak stále putují zemské kontinenty. Především je třeba říci, že rozpad Pangey vedl k vytvoření Atlantického oceánu. Ten se v současnosti pořád ještě otevírá a rozšiřuje. Právě kvůli jeho otevírání a rozšiřování se naopak Tichý oceán zužuje a uzavírá.

Jak pracuje dno Atlantiku a Tichomoří?

V Tichomoří je oceánské dno zanořeno pod desky kontinentu a do vnitrozemí planety. Tichomoří je totiž centrem kruhu subdukčních zón (subdukční zóna je jev, kdy se jedna litosférická deska planety Země postupně zasouvá pod druhou, obvykle se to děje v místech, kde se hustší kůra oceánů zasouvá pod naopak lehčí kůru kontinentu, průvodním jevem těchto procesů pak obvykle bývá zemětřesení a činnost sopek).

Přitom subdukce není nijak rychlá, děje se právě tempem pouhých několika centimetrů za rok. Staré oceánské dno se tam může dostat do vulkanického působení. Naopak Atlantik má velký oceánský hřeben, který vytváří novou plochu oceánu. V něm jsou pouze dvě subdukční zóny, a ty se nacházejí v oblouku malých Antil v Karibiku a potom v oblouku mezi Jižní Amerikou a Antarktidou.  

Čtyři možné scénáře:

• Novopangea se týká případu, kdy bude pokračovat otevírání Atlantiku a uzavírání Tichého oceánu. Ameriky by se srazily na severu s Antarktidou a pak vrazily do již srážené Afriky a Eurasie.
  
  
• Pange Ultima nastane, pokud otevírání Atlantiku zpomalí a pak se ve skutečnosti naopak uzavře. Subdukční oblouky v Atlantiku by se rozšířily na celé východní pobřeží Ameriky, a tak by se vytvořila reformovaná Pangea, zatímco obě Ameriky, Evropa a Afrika by se vrátily zpátky do superkontinentu Pangea Ultima, který by obléval Tichý oceán.
  
  
• Kdyby se v Atlantiku vyvinula nová zóna subdukce, pak by se uzavřel Atlantik i Tichý oceán. Vznikl by nový prostor na oceán, který by je nahradil. Tento scénář počítá s pan-asijským rozkolem, kdy by se přes Asii od západní Indie až k Arktidě vytvořil nový oceán. Výsledkem by se stal nový superkontinent zvaný Aurica. Východní Asie a Amerika by Pacifik uzavřely z obou stran. Evropa a Afrika se pak vrátí k Americe, když se Atlantik uzavře.
  
  
• Čtvrtý scénář vzniku superkontinentu Amasia počítá s tím, že se kontinenty s výjimkou Antarktidy pohybují na sever. Nakonec se tedy shromáždí kolem severního pólu. Atlantik i Tichý oceán by zůstal otevřený. 

Odborníci se domnívají, že nejpravděpodobnější je první varianta, tedy vytvoření Novopangey.