Tajemství římského betonu: Za jeho trvanlivostí stojí sopečný popel a mořská voda

Římský beton byl směsí vápence čili páleného vápna s vodou, ke které se ještě dodával sopečný popel / Pixabay
Nad některými antickými vynálezy dodnes žasneme. Překvapuje nás, co už tehdy znali. Mezi ně patří beton. Připadá vám, že na téhle stavební hmotě nic moc k vynalézání není? Ale je. Pokud jste někdy navštívili Řím a byli v Koloseu, nelze pominout, že tahle stavba tu stojí už 2000 let. Takže římský beton asi má pozoruhodné vlastnosti.

Je totiž třeba brát v úvahu, že stavby jako Koloseum nebo Pantheon, jenž je stejného stáří, během let neprodělávaly žádnou zvláštní údržbu, která by měla za úkol udržet stavbu v kondici.

Přesto se dožily dnešních dnů v překvapivě dobrém stavu. Rozhodně nehrozí, že by spadly. Na druhou stranu existuje řada moderních budov, při jejichž výstavbě byl rovněž použit beton, a přitom v takové kondici rozhodně nejsou. Jako výrazně zchátralé se jeví už třeba po půl století, a to je ještě celkem optimistický odhad. Mnohé chátrají už pouhých pár let po svém postavení. Co je toho příčinou?

Popel reaguje s vápencem

Dlouhá léta lidé netušili. Teprve před časem došlo k rozluštění tajemství kvality římského betonu. Měl totiž trochu jiné složení, než v současnosti používaný klasický beton. Nyní známe složení betonu jako cement, písek a voda. Někdy se pak přidává štěrk pro zpevnění.

Římané ovšem pod pojmem beton rozuměli něco trochu jiného. Šlo o směs vápence čili páleného vápna s vodou, ke které se ještě dodával sopečný popel. Nejčastěji šlo popel ze sopečné erupce staré cca 450.000 let v lokalitě asi 20 km na jih od Říma. Podle vědců je to právě tento popel, který římskému betonu propůjčil vysokou trvanlivost. Šlo o to, že zde ve směsi reagoval popel s vápnem. Výsledkem bylo, že se zde vytvořila specifická struktura. Ta měla mnohem vyšší odolnost proti zvětrávání. 

Nezničí ho ani mořské vlny

Římský beton tvořil vápenec, sopečný popel, mořská voda a drť z vulkanických vyvřelin. Faktem je, že zatímco náš beton s postupujícími roky zvětrává, ten starý římský naopak tvrdne. Dalším tajemstvím je podle vědců i mořská voda, kterou do betonu používali. Podle všeho totiž tato voda reaguje s vulkanickou horninou. Díky tomu se tvoří další minerály, které podle všeho mají silný vliv na další zpevňování betonu.

Díky tomu tato římská hmota dokázala odolat třeba i mořským vlnám a hodila se i ke stavbě přístavních hrází a mol. Pro mola a hráze zase užívali především sopečný popel z Neapolského zálivu. Díky tomu tento beton statečně odolával iontům solí, které by strukturu dnešního betonu spolehlivě zničily. Na druhou stranu je třeba dodat, že i když je římský beton mnohem trvanlivější, nedá se říci, že by byl pevnější než ten současný. Naopak ten náš je proti římskému asi desetkrát pevnější. 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama