Jak dlouho budete žít ve spokojeném manželství, ovlivňují i geny

Lidé se zamilují z různých důvodů, ale délka soužití s vaším manželem či manželkou může záviset na verzi genu zodpovědného za výrobu hormonu oxytocinu, kterému se přezdívá hormon lásky.

Odborníci zjistili, že pokud alespoň jeden z partnerů měl specifickou variantu receptoru genu oxytocinu, mělo jejich manželství větší šanci na to stát se spokojeným. Oxytocin je hormon, který hraje roli v sociálních vazbách a procesech, jako je spárování, budování důvěry a péče o vztahy.

Studie vedená výzkumnými pracovníky Yale School of Public Health zkoumala 178 manželských párů ve věku od 37 do 90 let. Účastníci odpovídali v průzkumu na otázky týkající se manželské spokojenosti a bezpečnosti ve vztahu a také poskytli vzorek slin na genotypizaci. Ti, kteří nesli GG genotyp v receptoru genu oxytocinu, hlásili v manželství větší pocity bezpečnosti ve srovnání s páry, kteří měli odlišné genotypy.

Související

Ilona Cílková

Podle analýzy vaší DNA vědci poznají, jak vysokého…

Petr Hájek

Mladší generace nevěří dle průzkumu na Darwinovu…

Zatímco varianta oxytocinového receptoru OXTR rs53576 byla předtím studována a spojena s osobnostními rysy, jako je emoční stabilita, empatie a sociabilita, je nová studie považována za první, která zkoumá také její roli v manželské spokojenosti.

"Tato studie ukazuje, že to, jak se cítíme v našich vztazích, není ovlivněno jenom našimi zkušenostmi s partnery v průběhu času," řekl vedoucí autor Joan Monin, docent na Yale University, který tuto studii provedl. "V manželství jsou lidé ovlivňováni také svými vlastními genetickými předpoklady," dodává. Výzkumníci také zjistili, že lidé s genotypem GG hlásili v manželství méně úzkostné vazby. Profesor Monin uvedl, že úzkostná připoutanost je nejistotou ve vztahu, která se vyvíjí z minulých zkušeností a je spojená se sníženým sebehodnocením, s vysokou citlivostí na odmítání a s hledáním souhlasu u partnera.

Vědci uvedli, že genotyp GG jednotlivce a genotyp GG partnera tvoří dohromady asi 4 % rozdílu manželského uspokojení. I když je toto procento relativně malé, má významný vliv s ohledem na jiné genetické a environmentální faktory, kterým jsou páry vystaveny. Výsledky mohou vést k dalším studiím, které by zkoumaly, jak se mohou genotypy párů ovlivňovat v průběhu času.