Titan, měsíc Saturnu, má jezera plná metanu: Odhalují to data získaná ze sondy Cassini

Metanový déšť na Titanu může vytvořit metanová jezera hluboká až 100 metrů, a to v severní polární oblasti. Hydrologický systém na Titanu je stejně pestrý jako vodní cyklus na Zemi.

Nachází se zde několik jezer, která existují již tisíce let. Tato zjištění jsou založena na údajích pořízených kosmickou lodí NASA Cassini, která strávila 13 let studiem Saturnu a jeho systému, dokud nebyla v roce 2017 úmyslně zničena. Za naší planetou je Titan jediným tělesem ve sluneční soustavě.

Narozdíl od Země ale Titan vytvořil polární jezera a moře. Denní teplota na Titanu totiž dosahuje v průměru -180 stupňů Celsia. Ačkoli tu už předtím bylo studováno chování metanu na Titanu, tady byla poprvé stanovena hloubka jezera.   

Titan má takzvaný hydrologický cyklus metanu, který spojuje atmosféru měsíce, jeho povrchu a vrstev pod ním. Modely Titanu naznačují, že se míra odpařování a srážení metanu na tomto měsíci se mění sezónně a pomalu se vyvíjejí. Kosmická sonda NASA Cassini nedávno zjistila, že některá z jižních polárních jezer na Titanu mají břehy, které během léta ustupují.

Související

Petr Hájek

Kometa Oumuamua měla svého předskokana z oblasti…

Petr Hájek

Meteorický roj Lyridy právě v těchto dnech…

Na severu jsou ale tekuté povrchy větší a hojnější. V jedné studii uvedl vědec Marco Mastrogiuseppe z Kalifornského technologického institutu radarové údaje kolegy z finálního průletu sondy Cassini z Titanu ze dne 22. dubna 2017. Šlo o údaje z hlubin metanových jezer, která se nacházejí v severních polárních oblastech Titanu.

Ontario Lacus na jižní polokouli Titanu je bohatý na methan. Tato jezera, stejně jako ostatní nacházející se v severní polární oblasti, vzdálená od větších moří, mají výšku hladiny stovky metrů nad mořem, což uvádí Mastrogiuseppe a jeho kolegové.

Pravděpodobně tedy jezera nasycují místní srážky. Vědci věřili, že popsaná jezera byla vytvořena před tisíci lety metanovým deštěm, který rozpustil kameny na povrchu. Jezera ale nevyschnou, a proto je metan odveden rychle do země a jezera jsou doplněna srážkami. V samostatné studii vědkyně Shannon MacKenziová z Univerzity Johna Hopkinse a její kolegové využívají Cassiniho radar a spektrální zobrazování k prozkoumání tří tzv. „Fantomových jezer“ v severní polární oblasti Titanu.

Vědci na základě toho došli k závěru, že zmiňovaná fantomová jezera tvoří mělké rybníky, které jsou buď zahřátá, nebo zapuštěné do země. Jezera by buď musela tvořit čistý metan, nebo se v minulosti úplně vypařit. Pochopení povahy těchto fantomových jezer pomáhá odhalení severního pólu Titanu, dodávají vědci. Umístění, velikost a dlouhá životnost povrchových kapalinových nádrží ovlivňují zpracování sedimentů, sezónní počasí, vývoj klimatu a snad i jejich obývatelnost. Vzhledem k tomu, že rozpustnost nepolárních směsí je obecně nízká, jezera s krátkou životností mohou být chudá na živiny a mají tedy nízký astrobiologický potenciál.