Hudba skutečně spojuje lidi a to dokonce až na úrovni neuronů

Levá temporální kůra mozku zpracovává rytmy zvuků / Pixabay
Pokud máte rádi hudbu a chodíte na koncerty, určitě to znáte. Není těžké se pocitově napojit na svého oblíbeného interpreta. Pak často přichází pocity, že vaše oblíbená hudba, interpret a vy spolu podprahově komunikujete. Podle nové vědecké práce Východočínské pedagogické univerzity se naše mozky s mozky hudebníků při živých vystoupeních synchronizují na úrovni neuronů.

Podle vědců z Východočínské pedagogické univerzity skutečně k propojení dochází, a to na úrovni neuronů. Mozková aktivita posluchače a umělce se totiž synchronizuje. V minulosti vyšlo vícero výzkumů o vlivu hudby a jednotlivých žánrů na náš mozek, osobnost a pocity. Ještě nikdy však nebylo zkoumáno spojení mezi fanoušky a hudebníky na živých vystoupeních. 

Vědci vybrali profesionálního houslistu, který udělal soukromý koncert pro 16 posluchačů. Jeho koncertní repertoár se skládal z partů o 100 vteřinách, které byly doprovázeny videoklipy. Zároveň vědci měřili průtok krve všech zúčastněných pomocí světla (infračervená spektroskopie). Byla zjištěna důležitá soudržnost a stejná aktivita v konkrétních částech mozku u hudebníka i jeho posluchačů. 

Mezi důležité mozkové regiony, které v tom hrají roli, patří levá temporální kůra, která zpracovává rytmy zvuků a pravá spodní frontální kůra s postcentrálním kortexem. Tyto části mozku mají vliv na sociální procesy a představivost. Vědci díky průměrnému hodnocení jednotlivých stop účastníků koncertu a silnější aktivitě v levé prefrontální kůře ve druhé půlce performance zjistili postupný sled událostí. Nejprve přichází vnímání rytmů zvuku v levé prefrontální kůře, pak dochází k estetickému schválení hudby. 

Uznání hudby se tedy postupně rozvíjí. K této synchronizaci nedochází jen při koncertech svých oblíbených interpretů. Děje se tak mezi matkami a dětmi nebo mezi dvěma lidmi, kteří konverzují. Ale až příště půjdete na koncert své oblíbené kapely, budete s hudebníky spojeni mnohem více, než si myslíte. 

„Studie rozšiřuje naše chápání ocenění hudby,“ říkají vědci a uzavírají studii: „Tato zjištění naznačují, že synchronizace nervů mezi publikem a aktérem by mohla sloužit jako základní mechanismus pro pozitivní přijetí hudebního výkonu.“ V mozku posluchačů a hudebníků se tedy současně odehrávají totožné procesy na určitých místech, díky kterým oceníme hudbu a pak si s umělci připadáme propojení. 

Mohlo by vás zajímat

Reklama