Tunguzská záhada vyřešena: Explozi na Sibiři mohl způsobit prolétající meteorit

30. června roku 1908 došlo u řeky Podkamenná Tunguska v oblasti centrální Sibiře (v dnešním Krasnojarském kraji) k záhadné explozi o síle 10 až 30 megatun, což je dva tisíckrát více, než jakou sílu měla atomová bomba svržená na Hirošimu.

Výbuch vešel do historie jako tunguzská událost (také tunguzská záhada nebo tunguzská katastrofa). Světelná koule, rozbitá okna, padající omítka, tomu podle místních obyvatel předcházela ohlušující rána, při které bylo smeteno 21500 kilometrů čtverečních lesa a zhruba 80 milionů stromů.

Událost byla přisuzována kosmickému tělesu o rozměrech až 190 metrů, které explodovalo pět až deset metrů nad zemským povrchem. Podle vědců ze Sibiřské federální univerzity, které vedl astronom Daniil Khrennikov, mohl explozi zapříčinit meteorit letící v relativně nízké nadmořské výšce, který než se vrátil zpět do vesmíru, mohl svým tlakem vyvolat nárazovou vlnu, jež způsobila vyvrácení stromů a okna rozbíjející otřesy. Vysvětlilo by to, proč tam nebyl nalezen žádný odpovídající meteorit, kromě malého množství drobnějších úlomků meteorického původu. 

Související

Radek Chlup

Spinosaurus lovil v řekách, dokazuje to zkamenělý…

Martin Pokorný

Astronomové objevili černou díru, která se nachází…

Sibiřský tým matematicky modeloval trajektorii tří typů asteroidů o průměru 200, 100 a 50 metrů ze železa, kamene a vodního ledu. Tato trajektorie vedla přes zemskou atmosféru s minimální nadmořskou výškou v rozmezí 10 až 15 kilometrů. 

„Získané výsledky podporují naši myšlenku vysvětlující dlouhodobý problém astronomie – fenomén Tunguska, který dosud nemá rozumné a komplexní interpretace,“ napsali vědci o své práci. Vědci ke své práci přistoupili vylučovací metodou. 

Už v 70. letech ruští experti polemizovali o tom, že výbuch způsobilo ledové těleso. Sibiřští vědci jej teď vyloučili hned jako první. Horko generované rychlostí, která by byla potřebná k získání odhadované trajektorie, by ledový kámen roztavilo ještě dříve, než by mohl být pozorován. 

Hned poté bylo vyloučeno i těleso kamenného původu. Když kamenný meteorit ve vysoké rychlosti prochází atmosférou a letí směrem k zemi, je pod velkým tlakem, v důsledku vzduchu, který proniká do jeho skulin, se rozdrolí a shoří. Železné meteority jsou odolnější vůči fragmentaci než ty kamenné. 

Podle vědců byl viníkem železný meteorit o velikosti 100 až 200 metrů na délku, který letěl skrze atmosféru tři tisíce kilometrů, přičemž neklesl pod rychlost 11,2 kilometrů za sekundu a nadmořskou výšku 11 kilometrů. Tak mohlo dojít k explozi, aniž by vznikl kráter. Meteorit jednoduše pouze proletěl v těsné blízkosti epicentra výbuchu, ale nedopadl. 

Nedostatek železných zbytků na místě události se dá vysvětlit rychlostí průletu. Těleso letělo moc rychle a bylo příliš horké, proto nekleslo níže a nedopadlo na povrch. Kvůli sublimaci jednotlivých atomů železa by navíc jakékoliv ztracené pozůstatky vypadaly jako běžné pozemské oxidy. 

„V této verzi můžeme vysvětlit optické efekty spojené se silnou prašností ve vysokých vrstvách atmosféry v Evropě, což způsobilo jasnou záři noční oblohy,“ uvedli vědci ve svém dokumentu, kteří zároveň poukazují na to, že například nezkoumali samotnou nárazovou vlnu a že jejich výzkum tak má nedostatky. Myšlenka o železném návštěvníkovi, který proletěl těsně nad Zemí, zanechal tu svůj podpis a pak zase zmizel, je velmi zajímavá a určitě na ní můžeme čekat další zajímavé práce.