Hory díky stabilním silám v zemské kůře rostou jako z vody

Teď to vypadá, že němečtí odborníci konečně přišli s alespoň některými odpověďmi. Podle nich pro určení hlavního vlivu na růst hor musíme nahlédnout hluboko pod povrch. U hor okolo kolizních zón tektonických desek je totiž maximální výška určována hlavně rovnováhou sil hluboko v zemské kůře. 

Když dochází ke střetu tektonických desek, jedna z nich je vždy tlačena dolů do zemského pláště. Když se pak v důsledku toho tektonické desky ohýbají, pak se začnou formovat pohoří. Otázkou ale bylo, zda je tento tektonický proces zodpovědný i za rozměry hory nebo zda v tom hraje úlohu eroze, tedy vnější vlivy. 

Ještě je ve hře třetí faktor, izostáze, což je hypotéza o rovnováze rozložení hmot v zemské kůře. Izostáze umožňuje, aby byly hory „nadnášeny“ na vrcholu horkého a měkkého pláště. Ovšem podle dřívějších předpokladů je tento efekt částečně závislý na zbylých dvou faktorech, proto není pro růst hor tak významný. 

Němečtí experti z univerzity Münster a Německého výzkumného střediska pro geovědy provedli analýzu síly jednotlivých tektonických desek a pak modelovali rozličné síly, které by na tektonické desky mohly působit. Součástí výzkumu byl i tepelný tok blízko zemského povrchu, který sloužil jako náhrada pro podložní třecí energie. Pak byly modely porovnány se skutečnými pohořími a jejich výškami v Himalájích, Andách, Sumatře a v Japonsku.

Hory, které stále aktivně rostou, jsou váhou a výškou v rovnováze s velkými podzemními silami. Pokud se tření a napětí pod horou změní, ovlivní to pak i výslednou výšku konkrétní hory, zjistili němečtí badatelé. A jak je na tom v porovnání s tektonikou eroze? 

„Erozeální procesy mohou modulovat horskou topografii a zavinit aktivní zlomové struktury, jak to naznačují koncepční a numerické modely interakcí mezi klimatem a tektonikou,“ stojí v publikaci. Podle německého týmu však eroze nemůže překonat tektonické a izostázické procesy.

Má to jednoduché vysvětlení, abyste pochopili sílu tektonických desek. Dejte ruce pod ubrus a hýbejte s nimi. V prostředku ubrusu začnou stoupat záhyby látky, což jsou pro nás hory. Tření látky o vaše ruce, která se pohybuje směrem zpět, je tektonická aktivita. Tohle však platí pro hory, které nejsou blízko subdukčních zón, kde jedna tektonická deska sklouzává pod druhou. V takovém případě podle vědců není vyloučen ani vliv klimatických podmínek. 

„Došli jsme k závěru, že časové rozdíly ve výšce hor odrážejí dlouhodobé změny v rovnováze sil, ale nenaznačují přímou kontrolu klimatu nad vyvýšenými oblastmi v horách,“ uzavírají vědci.