Maximum meteorického roje Perseidy sledujte již tuto středu

Perseidy jsou vidět pouhýma očima, dalekohled není potřeba / NASA/Bill Ingalls
Meteorický roj Perseidy je každoroční nebeskou událostí. Je v činnosti od 17. července do 24. srpna s maximem vždy kolem 12. srpna. Letošní maximum připadá na 12. srpen v 15 hodin středoevropského letního času (SELČ).

Noc s největším počtem meteorů bude z 12. na 13. srpna. V nocích kolem maxima lze očekávat až 100 meteorů za hodinu, v praxi jednoho pozorovatele to ale znamená maximálně pár desítek za hodinu, protože nejsme schopni vidět všechny meteory po celé obloze.

Problémem letošního pozorování maxima Perseid ale bude podle Astronomického ústavu AV ČR Měsíc, který bude krátce po poslední čtvrti a bude tak rušit pozorování zejména slabých meteorů v druhé polovině noci.

Přesto, že je výhodnější pozorovat Perseidy v druhé polovině noci, kdy souhvězdí Persea s radiantem meteorického roje vystoupá více na obzor a vidíme tak více meteorů, letos s ohledem na Měsíc bude vhodné začít s pozorováním hned po setmění. Pozorování má smysl i noc před a noc po maximu, ale meteory Perseid, i když stále v menším počtu, spatříme na obloze až do 24. srpna.

Pozorování nejznámějšího meteorického roje roku - Perseid - je možné z celého území ČR. Přesto je dobré pro pozorování zvolit místo mimo města pro velké světelné znečištění nad nimi, zvolit si také místo s dobrým výhledem (aby pozorování nebránily okolní domy, stromy, kopce) a pokud možno vysoko v horách, kde je čistší vzduch a tedy lepší pozorovací podmínky a také se vyvarujete ranním mlhám v údolích.

Perseidy jsou vidět pouhýma očima, dalekohled není potřeba, stačí se dívat kamkoliv po celé obloze. A možná si i něco přát, i když rčení "Padá hvězda, něco si přej" neplatí už od začátku, protože to nepadají hvězdy, ale jedná se o meteory, tedy o svítící stopy velmi malých částeček meziplanetární hmoty, v případě Perseid pozůstatky z komety Swift - Tuttle, které se srážejí se Zemí a velkou rychlostí 59 km/s vstupují do atmosféry a shoří.

Meteory vypadají jako svítící body, které během pár sekund proletí částí oblohy. Někdy za nimi zbývá ještě pár sekund stopa. Oblohu s Perseidami zpestří prolétající umělé družice, Letní trojúhelník tří nejjasnějších hvězd letní oblohy, planety a Mléčná dráha.

Meteorický roj Perseid je znám už 1762 roků. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši.

Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Astronomický ústav AV ČR dále uvádí, že to, že šlo o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy Lewise Swiftem a Horacem Parnellem Tuttlem v roce 1862.

Perseidy jsou drobné prachové částice, které na cestě kolem Slunce za sebou zanechává tato kometa. Kometa s periodou asi 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se srážejí se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory.

Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna. V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám díky perspektivě zdá, že „padající hvězdy“ vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy.

Výpočty naznačují, že mateřská kometa Perseid 15. září 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to ničivější katastrofa, než v případě vyhynutí dinosaurů.

Jádro komety Swift-Tuttle má totiž průměr asi 26 kilometrů, takže energie dopadu by byla několikasetkrát větší než u tělesa, které zničilo dinosaury (a dvě třetiny dalších rostlin a živočichů). Ale šance, že k tomu dojde, je – naštěstí – zatím opravdu velmi malá.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama