Starověké sochy naznačují univerzálnost výrazů v obličeji napříč kulturami

Po desetiletí vede vědecká obec spor o tom, zda se mimika vyvinula tak, aby mohla vyjádřit specifické emoce napříč kulturami, nebo zda naopak obličejové svalstvo tvoří výrazy v závislosti na specifické kultuře.

Jejich vědecké práce byly komplikovány zejména vlivem západního myšlení v historii. Počítačový neurovědec Alan Cowen a psycholog Dacher Keltner z Kalifornské univerzity v Berkeley tohle stigma obcházejí, neboť se zaměřili na izolované kultury z doby před příchodem západu. 

Nejprve v muzeích identifikovali 63 soch z kultury Mayů a Olméků. Sochy zachycovaly osoby v osmi různých situacích – mučení, zajetí, nošení těžkého předmětu, příprava na boj, držení dítěte, objímání jiné osoby, hraní hudby a míčového sportu.

Související

Radek Chlup

Vikingové na svých lodích po světě rozváželi…

Radek Chlup

Nerovnost mezi chudými a bohatými existovala už v…

Celkem 325 anglicky hovořících dobrovolníků pak na základě snímků obličejů soch (bez těl) spojovalo jejich výraz s různými emocemi a emocionálními stavy. Dalších 114 lidí následně slovně určovalo, v jakých situacích se daní jedinci nacházejí.

Interpretace soch byla v souladu s tím, jak lidé ze západu tyto situace a s nimi spojené emoce vnímají. Grimasy nejsou mechanismem moderní civilizace, ale impulsy, které existovaly po tisíciletí. Mayové a mezoamerické civilizace, jako byli právě Olmékové, do tváří svých soch vyřezali smutek, bolest, napětí, hněv, a to způsobem, jaký je nám i o 3500 let později známý. „Současné výsledky tak podporují univerzálnost alespoň pěti druhů výrazů obličeje,“ píší vědci ve své publikaci. 

Je tu ale jeden háček. „Nemáme přímý vhled do pocitů lidí ze starověké Ameriky,“ přiznávají vědci. Nemůžeme totiž předpokládat to, že jak dnes emoce interpretujeme my, by je starověké kultury viděli stejně. 

Nejen proto je ale výzkum spíše orientační. Nedávná práce vědců v kulturně izolované společnosti ve státě Papua-Nová Guinea totiž prozradila, že některé grimasy, jako je usmívání a mračení se, skutečně univerzální jsou. Ale výdech s otevřenými ústy nevyjadřoval u zdejší populace šok, jak jsme zvyklí, ale ohrožení. Vědci v rámci jiné práce zase zjistili, že pohrdání, odpor a úcta jsou obzvláště univerzálními mimickými vyjádřeními. Některé grimasy jsou asi univerzálnější než jiné, a pravděpodobně jsou dílem přírody i výchovy zároveň.