Nejstarší důkaz o hibernaci: Tento zvláštní tvor přezimoval už před 250 miliony let

Zimní spánek je stav, při němž zvířata ve svém úkrytu v zimním období utlumí své fyziologické funkce. Například netopýři, ježci, křečci, syslové nebo medvědi tak mohou v bezpečí přečkat nepříznivé podmínky zimy. Lystrosaurus, který žil v období pozdního Permu až raného Triasu, měl tuto schopnost také. 

Pozorování změn v rychlosti metabolismu je u fosilií v podstatě nemožné. Hibernace mohli být schopni i někteří dinosauři. Problém je v tom, že většina z nich neměla rostoucí kly nebo zuby, ze kterých by odborníci mohli tyto informace získat. 

Lystrosaurus měl pár klů, které v průběhu jeho života rostly a zanechávaly po sobě záznamy v aktivitě. Porovnáním klů Lystrosaurů z Antarktidy a Jižní Afriky vědcům prozradilo období menšího růstu a většího stresu u těch antarktických. Byla nalezena shoda s usazeninami v zubech moderních zvířat, která v určitém období zimní spánek praktikují. 

Související

Ilona Cílková

Interaktivní mapa umožňuje sledovat polohu vašeho…

Ilona Cílková

Podle vědců měřil prehistorický žralok…

„Zvířata, která žijí na pólech nebo v jejich blízkosti, se vždy musela vypořádat s extrémními okolními podmínkami. Tato předběžná zjištění naznačují, že vstup do stavu podobného hibernaci není novým typem adaptace. Je dávnověký,“ řekla paleontoložka Megan Whitneyová z Harvardské univerzity. V období triasu byl region sice teplejší, v počtu denních hodin zde však existovaly velké sezónní rozdíly. 

Vědci jsou na stopě tomu, jak hibernace funguje a jak se u zvířat spouští. Co kdyby se podařilo docílit tohoto triku i u lidí? Pomohlo by to například v boji proti nemocem. Hibernace je něco, co by lidstvo mohlo učit evoluční historii druhů. Možná je totiž flexibilní fyziologie životně důležitá pro přežívající živočichy v období hromadného vymírání. 

Není to definitivní důkaz o tom, že Lystrosaurus skutečně hibernoval. Jde však o nejstarší podobný nález u zvířete. Další výzkum se bude zabývat tím, zda Lystrosaurus skutečně mohl přezimovat ve stavu strnulosti. „To, co jsme pozorovali u klů Lystrosaura z Antarktidy, odpovídá vzoru malých metabolických a reaktivačních událostí během období stresu, což se nejvíce podobá tomu, co dnes vidíme u teplokrevných hibernátorů,“ potvrdila Whitneyová.