Mozkové buňky jedné z obětí dávné erupce sopky Vesuv se proměnily v černé sklo

Nalezení mozkové tkáně je v archeologii vzácnost / Pixabay
Byly nalezeny zachovalé mozkové buňky mladého muže, který v roce 79 našeho letopočtu zahynul při erupci sopky Vesuv. Struktura mozkových buněk je stále viditelná v černém, sklovitém materiálu, který se nacházel v jeho lebce.

Podle studie, která byla 2. října 2020 publikována v časopise PLOS One, k tomu došlo díky obrovskému žáru a chladu. Téměř před dvěma tisíci lety vybuchla sopka Vesuv, která přinesla zkázu Pompejím. Herculaneum, město, které se nacházelo na úpatí vulkánu, bylo rovněž „hněvem bohů“ postihnuto. 

Obě města byla pokryta horkým popelem, a tak byli lidé pohřbeni v ulicích. Zároveň došlo k prudkému zahřívání organických materiálů. Ať už šlo o dřevo či lidské maso, všechny materiály prošly karnonizací a zůstaly zachovány v netknutém stavu. 

Tento materiál, jak se vědci přesvědčili, může obsahovat i lidské mozky. Prozkoumali sklovitý materiál černé barvy, který se nacházel v ohořelé, prasklé lebce dvacetiletého muže. Mladík byl nalezen, jak na posteli leží tváří dolů v Collegium Augustalium. Tato budova byla postavena v blízkosti hlavní ulice města Herculaneum. Sloužila jako sídlo sdružení, které uctívalo císaře Augusta jako boha. 

Vědci použili skenovací elektronovou mikroskopii. Objevili struktury, které vypadají jako neurony a axony, jejich výběžky. Energeticky disperzní rentgenová spektroskopie s pomocí rentgenového záření dokáže určit chemické složení všech materiálů. S pomocí této metody bylo zjištěno, že  materiál v lebce obsahuje uhlík a kyslík, tudíž je organický. 

Výzkumníci srovnali proteiny zkoumaného vzorku s databází vzorků. Všechny proteiny, které experti zkoumali, jsou údajně součástí mozkové tkáně. „Výsledky naší studie ukazují, že proces vitrifikace, ke kterému došlo v Herculaneu, jedinečný svého druhu, zmrazil neurální struktury této oběti a zachoval je neporušené dodnes,“ potvrdil hlavní autor studie a archeolog Pier Paolo Petrone z Neapolské univerzity Fridricha II.

Na základě koncentrace proteinů a polohy vzorku (v zadní části lebky) se Petrone domnívá, že došlo k nálezu části lidské míchy a mozečku – mozkové struktury, která se nachází ve spodní části lebky a stará se o koordinaci pohybů. 

Nalezení mozkové tkáně je v archeologii vzácnost. Může se ale stát, že přežije stovky až tisíce let. Podobný archeologický průlom se stal v severní Anglii. Byla tam objevena 2600 let stará lebka, v níž se nacházely zbytky mozku s některými netknutými bílkovinami. Rozklad mohly zastavit chemikálie v hlíně. Dokonce i mozky mamutů zůstávají v permafrostu díky silnému mrazu netknuté. 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama