Vědci po 300 letech přečetli virtuálně rozbalený dopis z období renesance

Techniky skládání dopisů z období renesance byly velice rafinované / Pixabay
Před více než 600 lety někdo komplikovaně složil a odeslal dopisy, které nikdy nebyly doručeny a svými cílovými majiteli přečteny. A tuto tajemnou korespondenci, nalezenou v nizozemském městě Haag v truhle ze 17. století, rozbalily nyní rentgenové paprsky. Jeden z dopisů byl přitom rozluštěn. Co v něm stojí?

Po celá staletí před vynálezem zapečetěných obálek byla citlivá korespondence chráněna složitými, komplexními technikami skládání, díky čemuž se samotný dopis stal jakousi obálkou. Takto „uzamčená“ korespondence, která se dochovala do dnešních dnů, je velice křehká a dala se otevřít pouze rozřezáním na kousky.

Žijeme však v době vědeckého pokroku, což nyní vědcům nabízí alternativní přístup. Ten aplikovali na obsah renesanční truhlice, která byla od roku 1926 uložena v nizozemském poštovním muzeu v Haagu. V jejích útrobách je uloženo více než 3100 nedoručených dopisů. 577 z nich přitom zůstalo neotevřených, stále komplikovaně složených.

Psaní, která již byla otevřena, byla napsána v holandštině, angličtině, francouzštině, italštině, latině a španělštině. Podle webu Live Science není jasné, z jakého důvodu dopisy nebyly doručeny příjemcům a proč byly schraňovány u poštmistra jménem Simon de Brienne, kterému ona truhla patřila.
 
Techniky skládání dopisů z těchto dob byly velice rafinované. Provedeny byly buď složitými záhyby papíru, nebo se psaní srolovalo. Odesilatel při tomto procesu účinného zabezpečení často využil i lepidlo. Podle studie, která vyšla v časopise Nature Communitacions, šlo o velice chytře konstruované mechanismy.
 
Britští vědci k rozbalení vrstev dopisů využili rentgenový mikrotomografický skener, který byl vytvořen v zubních výzkumných laboratořích na Queen Margaret University. Skener byl vyvinut tak, aby byl extrémně citlivý pro mapování minerálního obsahu zubů. „Což je při výzkumu zubů neocenitelné,“ uvedl Graham Davis, spoluautor studie a profesor na Queen Margaret University. A jak se zdá, tak ne jen zubů.
 
Tato citlivost údajně dokázala vyřešit typ užitého inkoustu. „Zbytek týmu byl poté schopen pořídit naše skenované obrázky a přeměnit je na dopisy, které mohl virtuálně otevřít a po více než 300 letech v nich poprvé číst,“ prohlásil David Mills, spoluautor studie a manažer zařízení pro rentgenovou mikrotomografii na Queen Margaret University.
 
Ze skenů pak vědci sestavili 3D rekonstrukci těchto dopisů. Počítačovým algoritmem, záhyb po záhybu, dešifrovali sofistikované techniky skládání.
 
Otevřeli čtyři dopisy a rozluštili obsah jednoho z nich. Dostal označení DB-1627. Dne 31. července roku 1697 jej napsal muž jménem Jacques Sennacques svému bratranci Pierru Le Persovi, který žil v Haagu. Sennacques byl právník ve francouzském městě Lille. V dopise žádal o úmrtní list příbuzného jménem Daniel Le Pers. „Možná kvůli otázce dědictví,“ míní vědci.
 
Podle vědců bylo žádosti právníka vyhověno. Sennacques se pak o rodinu zajímal. Chtěl novinky a následně svého bratrance zahrnul chválou. „Nevíme, proč Pierr Le svůj dopis nedostal,“ uvedli vědci. Možná to byl obchodník. Obchodníci se v té době často přesouvali. Možná tedy i Sennacques změnil bydliště. Je to ale pouhá hypotéza. Některá fakta zkrátka z dopisů vědci nevyčtou.
 
Co je však podstatnější, tisíce a tisíce podobných dokumentů, které nemohou být ručně otevřeny bez poškození, jdou nyní rozbalit virtuálně. Tento algoritmus může výzkumníky zavést až do samotného srdce dopisu.

 
Vstoupit do diskuze  (1)

Mohlo by vás zajímat

Reklama