Neandrtálci se starali o svůj chrup, potvrdila analýza zubu z jeskyně v Polsku

Dřevěná zubní párátka jsou nejstarší a nejjednodušší pomůckou pro čištění zubů, a to nejen v případě lidského druhu. Tyto minimalistické předměty dovedou používat i některé druhy vyvinutějších primátů.

Přibývající archeologické důkazy poukazují na to, že takovou péči o svá ústa praktikovali také neandrtálci. Naznačují to rýhy na nalezených stoličkách. Jeden takový zub byl objeven v roce 2010 nedaleko Krakowa v jeskyni Stajnia. A ten byl opětovně analyzován vědci z Vratislavské univerzity.

Související

Martin Pokorný

Změny životního prostředí lze vyčíst také z…

Ilona Cílková

Velryby pocházejí ze savců, kteří před 50 miliony…

Na jedné straně zubu vědci detekovali vřetenovitou drážku. Je to indikace pohybu tam a zpět, s největší pravděpodobností nějakým párátkem. S pomocí rozměrů zubu a radiokarbonové analýzy odborníci určili, že dotyčný byl muž ve věku 30 let, který si zuby čistil před 46 tisíci lety.
 
„Vypadá to, že majitel zubu použil zubní hygienu. Mezi dvěma posledními zuby musel mít zbytky jídla, které potřeboval odstranit,“ řekla Violeta Nowaczevska, archeoložka z Vratislavské univerzity a vedoucí studie. Dodala, že netuší, z čeho bylo párátko vyrobeno. Mohla to být větvička, drobná kost, možná rybí. Každopádně to musel být drobný, tuhý předmět ve tvaru válečku. Dotyčný jej musel užívat dostatečně často k tomu, aby na straně zubu vznikla takováto stopa.
 
V jeskyni Stajnia bylo objeveno více neandrtálských zubů. Ačkoliv některé z nich rovněž nesou stopy podobného poškození, jejich zhoršená kvalita je činí obtížnými ke studování. Nově analyzovaný zub je však až pozoruhodně zachovalý. Což vědcům umožnilo provést 2D a 3D analýzu jeho skloviny. Ta je u neandrtálců v porovnání s Homo sapiens o poznání tenčí.
 
To, že zub patří neandrtálci, potvrdila také analýza mitochondriální DNA. Podle autorů studie byla ona drážka skutečně způsobena mechanickým obrušováním. Umístění, tvar a výskyt tohoto škrábnutí se shodují s dalšími známkami podobného opotřebení zubů neandrtálců z jiných částí Evropy.
 
V roce 2017 byl v jedné z lokalit v dnešním Chorvatsku nalezen zub, který nesl stopy po snaze jej z úst vytrhnout. Neandrtálec se tak nejspíše chtěl zbavit bolesti. V roce 2013 byly ve Španělsku objeveny ještě starší exempláře s podobnými stopami. Mezi dvěma zuby se dokonce nacházel kousek dřeva.
 
Neandrtálci si také zuby mohli čistit trávou, šlachami a kostmi. O tom ale neexistují archeologické záznamy. Každopádně četné archeologické důkazy naznačují, že neandrtálci měli dostatek rozumu i intuice k tomu, aby použili párátko k péči o svá ústa. Přitom tento druh hominidů považujeme za primitivní. Tak jak to tedy vlastně je?