Farma budoucnosti je robot: Sama krmí, sama hnojí

Léto roku 2030 je zase rekordní. Dlouhé týdny sucha spálily trávu všude kolem, ovocné stromy v sadě ale zůstávají sytě zelené a už se z nich houpají dozrávající jablka, meruňky a tak dále. A zemědělec jen na tabletu spokojeně sleduje data ze senzorů, kterými je sad prošpikován.

U každého řekněme pátého stromu je totiž zaražen kolík o velikosti propisky, který monitoruje nejen vlhkost půdy, ale třeba i její nasycení dusíkem, fosforem či draslíkem. Mezi stromy se navíc jako dlouhý černý had proplétají hadice zavlažovacího systému, který také zajišťuje hnojení.

Řídící jednotka farmy v reálném čase sbírá a vyhodnocuje hodnoty naměřené senzory, a upravuje zavlažování a hnojení na míru každé řadě stromů. Množství vody, které má farma k dispozici, přitom rozděluje také s ohledem na potřeby zvířat. Systém zároveň sleduje množství močůvky v jímce kravína a plánuje její vyvážení podle toho, jaké na kterém poli rostou plodiny. Počítač také sám průběžně objednává průmyslové hnojivo, zatímco neustále kontroluje funkčnost různých rozvodů a zařízení po celém statku.

Popsaný scénář představuje jen další uplatnění nástrojů a mechanismů, které jsou zejména v průmyslu stále běžnější. Takzvaný internet věci či IoT umožňuje propojit všemožné senzory, stroje a zařízení napříč celou továrnou, která nejenže si vyměňují data, ale také je samostatně vyhodnocují a v reálném čase upravují parametry výroby, teplotu či osvětlení v tovární hale a podobně. Internet věcí také například ulehčí provoz autonomních vozidel na silnicích osazených senzory, a už klepe i na dveře domácností. A samozřejmě se nezastaví ani před bránou stáje nebo na kraji pole.

Ovšem stejnou, či spíše ještě větší měrou než v tovární hale představuje klíčovou podmínku rozšíření IoT v zemědělství dostatečně robustní bezdrátové spojení, které pokryje stovky hektarů pole a pastvin. To právě přichází ve formě mobilních sítí páté generace, které má oproti předchozímu standardu o řád vyšší přenosovou kapacitu a umožňuje k internetu připojit až 100 přístrojů na metr čtvereční. A to při minimální latenci signálu, tedy zpoždění mezi přijetím a odesláním dat, které má 5G dvěstěkrát nižší než jako je tomu u čtvrté generace.

Stáj tak může být plná navzájem propojených senzorů teploty, naplnění koryt a bůhví čeho dalšího, zatímco v ní pracuje zootechnik s 3D brýlemi a haptickými rukavicemi, s jejichž pomocí ho veterinář na dálku navádí při vyšetřování nemocné krávy. Zatím se však internet věcí v zemědělství využívá hlavně ke sběru dat. Například kanadská společnost IntraGrain nabízí senzory vlhkosti a dalších veličin pro monitorování siláže prostřednictvím 5G sítě od předního poskytovatele této technologie, švédského Ericssonu. K systému je však možné připojit i jiné přístroje, například kamery pro hlídání nádrží na naftu.

Inovace tohoto druhu pomohou zefektivnit zemědělskou výrobu tak, aby držela krok s rostoucí populací v některých částech světa a jinde, například v našich končinách, umožní vyrovnávat postupující změny klimatu, hrozivou erozi půdy a všemožné další důsledky intenzivního zemědělství. Pokročilé technologie ovšem zemědělství neudělají jen ekologičtějším, ale také výnosnějším.

Studie agentury Analysys Mason zadaná Ericssonem odhaduje, že jen přechod mobilních sítí na standard 5G českému zemědělství přinese do konce dekády zhruba 5,4 miliard korun příjmů navíc. Ostatně automatizace procesů na farmě zemědělci významně rozváže ruce tak, že se bude moci větší měrou soustředit na administrativu či třeba marketing svých produktů.