Astronomové vytvořili 3D mapu hranice mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem

Sondy Voyager 1 a 2 se s heliosférou střetli poprvé před 40 lety / NASA
Astronomové zrekonstruovali 3D mapu hranice sluneční soustavy a mezihvězdného prostoru, takzvané heliosféry, a poprvé určili její tvar. Mapa by nám mohla pomoci porozumět tomu, jak sluneční soustava integruje s mezihvězdným prostředím.

Heliosféra je obal částic obklopujících Slunce. Končí tam, kde se vyrovnává tlak slunečního větru s tlakem okolních hvězd. Okraj heliosféry se nazývá heliopauza, což je zóna, v níž tlak slunečních částic přestává odolávat tlaku galaktického větru. V podstatě je to konec sluneční soustavy. Hranice mezi heliosférou a mezihvězdným prostorem.

Sondy Voyager 1 a 2 se s heliosférou střetli před 40 lety. Trvalo jim desetiletí, než k ní ve vzdálenosti až 121 astronomických jednotek od Slunce dorazily. Je to hlavní důvod, proč tuto hraniční oblast fyzicky nemůžeme zkoumat. Ale můžeme zjistit, jak vypadá.

„Fyzikální modely už tuto hranici teoretizují léta. Je to však poprvé, co jsme ji dokázali změřit a vytvořit její trojrozměrnou mapu,“ řekl Dan Reisenfeld, astronom z Národní laboratoře Los Amos.
 
Reisenfeld a jeho tým použil data ze satelitu NASA IBEX (Interstellar Boundary Explorer) o částicích vyvržených heliosférickou pochvou, nejzazší částí heliosféry. Vědci tyto částice označují za energetické neutrální atomy (ENA). Jsou generovány srážkami slunečního větru a částicemi mezihvězdného větru. Síla jejich signálu v době srážky závisí na síle slunečního větru, jehož intenzita se mění jako u vítr na Zemi.
 
Netopýři při echolokaci vysílají signály. Když se tyto impulzy odrazí, jejich síla a časová prodleva prozradí tvar a vzdálenost překážek. Stejně tak je to s heliosférickými signály. IBEX pozorující heliosféru v závislosti na energii a směru ENA detekuje tyto částice o 2 až 6 roků později.
 
„Signál slunečního větru vysílaný Sluncem se v síle mění a vytváří jedinečný vzor,“ vysvětluje Reisenfeld, jehož tým použil data z let 2009 až 1019. Astronomové tak vygenerovali přibližnou mapu heliosféry. Její tvar připomíná kometární ocas s délkou minimálně 350 astronomických jednotek, což je maximální dosah IBEX. Heliosféra by tak mohla mít krátký a nepravidelný tvar, který připomíná kulku či nábojnici.
 
Zdá se, že minimální radiální vzdálenost k nosu heliosféry je kolem 110 až 120 astronomických jednotek, což odpovídá přechodům obou sond Voyager. Astronomové chtějí pokračovat, aby tvar heliosféry s dalšími údaji vyladili. Mise IBEX bude pokračovat do roku 2025. Pak bude nahrazen sondou IMAP (Interstellar Mapping and Acceleration Probe).

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama