Osadníci ve středověké Anglii se báli zombie, v návratu mezi živé jim bránili znetvořením těl

Strach z „návrátilců“ napříč historií není neobvyklý. Nálezy svázaných těl pohřbených tak, aby se mrtvý nevrátil, sahají až do dob neolitu. Nyní však britští badatelé mají první důkaz o této pověrčivosti prostého lidu ze středověké Anglie.

Výzkum 137 kostí objevených stavaři v roce 1963 v osadě Wharram Percy v dnešním anglickém hrabství Yorkshire byl popsán ve Science Direct. Podle něj kosti náleží nejméně deseti osadníkům, kteří byli pohřbeni mezi 11. až 14. stoletím.

Související

Monika Moorová

Nová hrozba v dopravě: Budou značky varující před…

Petr Sýkora

Na americkém kontinentě se šíří nebezpečná…

Kosti patří pěti mužům, dvěma ženám a třem dětem. Analýza kostí odhalila děsivá znetvoření jako useknuté hlavy, upálené končetiny, polámané kosti či rýhy nožem.
 
Ostatky byly pohřbeny daleko od hřbitova či kostela v jámách poměrně daleko od osady. Vzhledem k umístění hrobu a znetvoření těl tým expertů vedený archeologem Simonem Maysem ze Southamptonské univerzity předpokládal, že šlo o znepřátelené osadníky. To ale vyloučilo studium zubní skloviny.
 
Přítomnost izotopů stroncia zohyzděné mrtvé spojila s dříve nalezenými ostatky pohřbených osadníků v této oblasti. Podle vědců zde mohlo dojít ke kanibalismu. Ten byl během hladomorů ve středověké Anglii běžný. Kanibalismus vědci poznají díky frakturám dlouhých kostí odpovídajícím extrakci kostního morku.
 
Tato znetvoření tomu ale neodpovídají. Kanibalismus vyloučen sice nebyl, ale jejich hlavním důvodem údajně může být pověrčivost, strach z „nemrtvých“, folklórněji revenantů.

Spouštěčem této pověrčivosti většinou mohla být tragická nebo atypická smrt. Ta občas nastala po problematickém životě osoby. Zohavení osadníci mohli být vyvrhelové, kterých se po jejich smrti živí báli.