Trauma z dětství nebo nedostatečná péče vede ke špatným vztahům v dospělosti

Dřívější studie uváděly, že týrání či zanedbávání v dětství vede k horším vztahům v dospělosti. Takoví lidé se poté hůře vážou a nesvedou mít tak pevné sociální vazby. Studie nizozemská jde ještě dál a otevírá téma těžké deprese jako viníka.

Vědci sledovali téměř deset let 2000 dospělých jedinců, kteří byli psychicky hodnoceni (úrovně deprese a úzkostí). Experti přitom zjišťovali jejich minulost, zejména vztah s rodiči. V poslední fázi psychologové hodnotili kvalitu jejich vztahů.
 
Téměř tři čtvrtiny dotázaných uvedly deprese či úzkosti v minulosti. Rovněž měly méně kvalitní vztahy a nejisté vázání se, které často vedlo k dalším psychickým problémům. Vědci to popisují jako „vyhýbavé vázání”.
 
Psychologové spojili na základě svého hodnocení nejisté vztahové vazby a špatnou intimitu se závažností deprese a traumatu v dětství.
 
Na základě poznatků vytvořili dva scénáře. V tom prvním se z člověka s traumatickou zkušeností z dětství spojenou s nejistotou a závažnou depresí stává nejistý člověk, který má tendenci stát se závislým na druhých lidech. Některým osobám to podle autorů práce přijde přitažlivější, tento člověk s traumatem ale prožívá ve svém vztahu negativní psychické stavy, což snižuje kvalitu pouta.
 
Druhým scénářem je vyhýbavost. Takový člověk odmítá pevné vztahy a intimitě se vyhýbá. Tyto osoby mají potíže s důvěrou a hůře se spoléhají na ostatní. Vědci chtějí v budoucnu zkoumat, proč vznikají dva odlišné scénáře.
 
Zdroj: Child Abuse & Neglect