Stonehenge nebyl pravěkým kalendářem, vyvracejí vědci populární teorii

Legendami opředený monument Stonehenge zřejmě nebyl pravěkým kalendářem, který lidem pomáhal počítat dny, jak dosud tvrdily jiné studie (například ta z Cambridge University) a také značná část (i odborné) veřejnosti.
 
Stonehenge fascinuje vědce i širokou veřejnost téměř od nepaměti. Zhruba pět tisíc let starý komplex menhirů a kamenných bloků uspořádaných do kruhu, který se nachází nedaleko města Salisbury v anglickém hrabství Wiltshire, stále skrývá řadu nezodpovězených otázek.

Tou asi nejpalčivější je, proč vůbec vznikl. Jaký byl jeho účel? Proč si lidé před nějakými pěti tisíci lety dali tu nesmírnou práci a shromáždili na jednom místě tolik několikatunových kamenných bloků?

Související

Jiří Kostka

Archeologové zjistili, že starověká mayská města…

Lukáš Bauer

Unikátní výstava s levitujícím šperkem a…

V minulém roce přišel se zdánlivě uspokojivou teorií anglický archeolog a profesor na Přírodovědecké a technologické fakultě univerzity v Bournemouth Timothy Darvill. Ve své studii uvedl, že Stonehenge umožňoval starověkým obyvatelům sledovat a měřit sluneční rok podle souběhu slunovratů.

Své teze dokazoval čísly, která odpovídaly délce roku 365 dní – dvanácti měsícům po třiceti dnech plus pěti epagomenálním (doplňkovým) dnům, i jednoho přestupného dne, přidávajícího se každé čtyři roky.
 
Takovéto schéma má odpovídat egyptskému kalendáři, který se používal ve starověkém Egyptě. V prvním století našeho letopočtu jej Římané modifikovali na juliánský kalendář a z něj se pak v šestnáctém století vyvinul dnes používaný gregoriánský kalendář.
 
Čísla Darvill dokládal různými konstelacemi kamenů v komplexu Stonehenge – třicet velkých pískovcových kamenů (sarsenů) jako počet dnů v měsíci, pět kamenů ve vnitřním kruhu (trilitů), které reprezentují pět epagomenálních dnů nebo kameny vně kruhu, které zase říkají, že se každé čtyři roky přidává jeden den přestupný.
 
Darvillova studie byla téměř okamžitě přijata širokou veřejností, a dokonce i částí té odborné. Mělo to jednoduché vysvětlení. Darvillovy poznatky dokonale dopovídaly zažitým domněnkám lidí o původu Stonehenge a touto teorií se tak jejich představy potvrdily. Všechno do sebe konečně zapadalo. Jen málo lidí napadlo zkoumat Darvilův objev více kriticky.
 
Byl mezi nimi i španělský vědec Juan Antonio Belmonte z astrofyzikálního institutu při Universidad de La Laguna na Tenerife a Ital Giulio Magli z univerzity Politecnico di Milano, kteří teď v odborném časopise Antiquity publikovali studii, ve které celou Darvillovu teorii vyvracejí.
 
Stonehenge podle nich nikde neobsahuje číslo dvanáct, které je pro egyptský i všechny další kalendáře klíčové. Stejně tak se v něm dá najít spousta dalších číselných hodnot, které Darvill do své studie nijak nezahrnul.

Jde tak prý o výběrový efekt, kdy autor bere v potaz pouze to, co se mu pro jeho teorii hodí. Stejně tak prý neexistuje žádný doklad o tom, že by starověcí Egypťané dokázali nějak kulturně obohatit obyvatele Velké Británie zhruba 2500 let před naším letopočtem, kdy Stonehenge vznikl.
 
Oba vědci tak Darvillovu studii označují za numerologii a nepodložené analogie. Darvill se však výtkám brání a studii označuje za pouhé „blábolení bez závěru“. „Jejich hlavní kritika ve skutečnosti nesměřuje proti mým myšlenkám, ale spíše proti názoru egyptologů, který cituji ve svém původním článku,“ řekl britský profesor serveru DailyMail.
 
Pravdu v tomto vědeckém sporu tak zřejmě odhalí až další a důkladnější studie. Možná, že se jí ale nedočkáme nikdy. Jisté ale je, že vzhledem k zájmu, kterému se Stonehenge těší, bude tato památka i nadále v hledáčku vědců, archeologů i badatelů. Všichni se ale zatím dokáží shodnout alespoň na tom, že Stonehenge sleduje postavení slunce na obloze.

Zdroj: Cambridge University, DailyMail