Dlouhodobý pobyt ve stavu beztíže může zlepšit zdravotní stav astronautů, někteří dokonce omládnou

Nejdelší let, největší počet dní v rámci jedné kosmické mise, přitom zažil ruský kosmonaut Valerij Poljakov, který ve vesmíru pobýval od ledna 1994 do března 1995 celkem 437 dní. Dosud je tato výprava nejdelším letem člověka ve vesmíru. 

Výzkum dvojčat

Dlouhodobý pobyt ve vesmíru ale není samozřejmě jenom o lámání nějakých rekordů. Jde hlavně o výzkum toho, jak na lidské tělo dlouhodobě působí mikrogravitace. Pokud chce lidstvo v blízké i vzdálené budoucnosti posílat lidi na mise do vesmíru, musí tyto znalosti získat.

Zajímavý je z toho pohledu americký výzkum Twin study, kterého se zúčastnila geneticky identická jednovaječná dvojčata, američtí astronauti Scott a Mark Kellyovi. Scott byl v období let 2015 - 2016 ve vesmíru celkem 340 dnů a celkově už 520 dnů. Ovšem dvojče Mark strávil v porovnání se svým bratrem ve vesmíru jenom zlomek času 54 dnů. Navíc v letech 2011 - 2017 tam nebyl vůbec. U obou bratrů se prováděly lékařské prohlídky v pravidelných intervalech, aby byla data ke srovnání.

Proč došlo k prodloužení ochranných prvků chromozomů?

Vědci počítali s tím, že pobyt ve vesmíru bude mít na Scotta silný vliv. Zajímavé a překvapující ale je, že se Scott z vesmíru vrátil zdravější, než všichni čekali. Domnívají se, že je to tím, že hodně cvičil a pečlivě si hlídal složení stravy. Co je ale zvlášť zajímavé, že se mu prodloužily telomery. Co to znamená?

Související

Petr Hájek

Život na jiných planetách bude mít podle vědců…

Petr Hájek

Sonda Parker Solar Probe nám prozradila, jak vypadá…

Telomery jsou struktury vyskytující se na konci chromozomů chránících DNA. Přitom telomery se zkracují pokaždé, kdy se buňka dělí. Jednoho dne pak už jsou v takovém stavu, že další dělení už nejde, a to znamená konec buňky. Velké zkrácení telomer přitom výzkumníci dávali do souvislosti se vznikem rakoviny. Podle nich delší telomery znamenají mnohem větší odolnost člověka proti stárnutí a riziku předčasného konce. Z tohoto pohledu tedy Scott Kelly vlastně pobytem ve vesmíru omládl. Proč tomu tak je, to ale vědci dosud nevědí. 

Jak působí mikrogravitace na lidský organismus? 

Zvyšuje se nitrolebeční tlak. V důsledku toho se zhoršuje zrak, obličej se jeví kulatější. Proč tento tlak stoupá? Může za to přesun tekutin. Spánkový cyklus je porušený. Tkáně jsou vystaveny kosmickému záření, takže stoupá riziko jejich poškození. Také dochází k oslabení imunity. Srdce se zmenšuje. Za další také astronaut povyroste, ve Scottově případě dokonce o 7,6 cm, protože ve stavu beztíže páteř nic netlačí k zemi, a tudíž se natahuje.

Po návratu se ale vše vrátí do normálu. Dále se přidává řídnutí kostí a svaly ubývají, proto musí kosmonauti cvičit. Pokud cvičení zanedbávají, následná rekonvalescence po návratu je o poznání delší. Scott proto cvičil opravdu hodně. Přesto po návratu hlásil problémy, pociťoval bolesti svalů a únavu a potíže měl i s pokožkou, která byla velmi citlivá.

Za největší problém stavu beztíže přitom označují vědci právě řídnutí kostí a ubývání svalů. Pokud by se totiž astronauti na dlouhé cestě kosmickým prostorem dostali do takového stavu úbytku kosterní tkáně a svalstva, že by nedokázali ani chodit, pak by to ohrozilo úspěch budoucích misí. 

Fotogalerie

 

1

fotografie