Odborníci analýzou dat 400 milionů lidí zjistili, že dlouhověkost není dědičná

Jako každý jiný živočich, i my jsme naprogramováni k tomu, abychom přežili / Pixabay
Většina z nás si pravděpodobně myslí, že naše geny mají s dlouhověkostí nějakou souvislost. Nejnovější studie ovšem ukázala, že je vše trochu jinak.

DNA determinuje na každém z nás určitě mnohé (například naše vlastnosti) a jak se stále více zkvalitňuje její analýza, je rozhodně lákavé myslet si, že umí předpovědět i to, jak na tom budeme se zdravím, případně jaké nemoci zdědíme po předchozích generacích.

Jak se ale ukazuje, dlouhý život je mnohem více ovlivněn faktory prostředí, ve kterém člověk žije (jako třeba co jíte, zda kouříte), a sociálními faktory (jak jste bohatí, kolik hodin musíte pracovat). 

Je tedy pěkné, že se někdo ve vaší rodině dožil stovky a kouřil přitom, přesto rozhodně není dobrý nápad na to spoléhat. Jak se ukázalo, jen pouhých 7 % z délky našeho života je přímo ovlivněno DNA.

Jako každý jiný živočich, i my jsme naprogramováni k tomu, abychom přežili. A je v naší povaze hledat vzorce, které tomu napomáhají. O tom pojednává celý vědní obor: gerontologie, jež se zabývá studiem dlouhověkosti.

Například nejstarší žena světa, Jean Calmentová z Francie, zemřela v roce 1997 ve svých 122 letech. I když nebyla jediná, kdo zdědil z rodiny geny "dlouhověkosti" (otec žil skoro do 93, matka umřela v 86 a její bratr žil do 97), tak její děti tyto geny nezdědily: dcera Yvonne umřela ve 35 na zápal plic, syn Frederic v 73 po konzumaci zkažených třešní a vnuk umřel ve 36 při autonehodě. Manžel pak žil do 74.

Dříve by si vědci mysleli, že 15 - 30 % životního potenciálu se přenese na Yvonne a Frederica. Jak ale ukazují poslední rodinné stromy a jejich studie, naše geny mají s dlouhověkostí společné jenom opravdu málo.

A závěr studie, jež vycházela z dat o 400 milionech lidí? Sourozenci měli často stejně dlouhý život, stejně jako například bratranci. Manželé a manželky měli tendenci žít tak dlouho, jako jejich partneři. To potvrzuje teorie tzv. „asortativního páření", kdy má člověk (patrně podvědomě) tendence hledat si podobného partnera (sociálně, vzděláním, věkem, příjmem nebo výškou).

Mohlo by vás zajímat

Reklama