Je gramofon moderní retro nebo prostředek k hudebním zážitkům?

 
Další 1 fotografie v galerii
Samotné čtení audio stopy z drážky vinylové desky je principiálně velmi jednoduchou záležitostí / Pixabay
Je to pár let, kdy se začaly do domácností vracet gramofony a lidé začali oprašovat staré sbírky vinylových desek. Někteří vnímají gramofon především jako designový doplněk v moderním retro stylu, jiní od něj očekávají vysokou kvalitu zvuku.

Možná i vás v poslední době napadla myšlenka, zda pořídit ikonický přehrávač černých vinylových desek – gramofon. Trh nabízí nepřeberné množství přístrojů, cenové rozpětí začíná už nad tisíci korunami a v podstatě nekončí.

Gramofon je sice svým principem založeným na čtení zvukové stopy pomocí jehly jednoduchý přístroj, na druhou stranu nabízí velmi vysokou kvalitu zvuku oceňovanou audiofily. 

Nejlevnější přístroje jsou často designovány do retro stylu a jsou koncipovány jako „all-in-one“ zařízení s vestavěným reproduktorem. Takové gramofony však lze kvalitou reprodukce srovnat s trochou nadhledu s „tranzistorákem“.

Ti, kteří chtějí dosáhnout očekávané kvality zvuku, která je daná analogovým záznamem, musí přemýšlet o konkrétních vlastnostech. Samotné čtení audio stopy z drážky vinylové desky je principiálně velmi jednoduchou záležitostí. Rozdíly v kvalitě zvuku však záleží na konkrétním provedení jednotlivých částí gramofonu. 

Významnou měrou se na výsledku podílí přenoska, která obsahuje jehlu a elektromagnetický mechanismus zajišťující přeměnu výchylky jehly na audio signál, kterým rozumí další navazující komponenty. Zjednodušeně lze říct, že ostatní části gramofonu mají za úkol zvuk co nejméně „kazit“. Nejčastěji používanou přenoskou je typ MM (moving magnet).

Přenoska MM představuje z hlediska výrobních nákladů cenově dostupné řešení. Z toho důvodu jsou základními modely přenosek MM osazeny gramofony s cenovkou přibližně do 20 tisíc korun. Vyšší kvalitu nabízí přenoska MC (moving coil). Toto řešení nabízí lepší zvuk, ale je citlivější na kvalitu celého mechanismu gramofonu i navazujícího reprodukčního řetězce.

Přenoska je instalována na lehkém raménku, jehož hmotnost je vyvažována protizávažím na jeho druhém konci. V dnešní době jednoznačně převládají raménka uložená na dvouosém čepu, okolo něhož se otáčí. Přenoska tak opisuje na cestě od kraje ke středu desky kruhovou dráhu. Samotná trubka raménka je u základních modelů obvykle plastová. Ve střední třídě se používá dural a doménou exkluzivních přístrojů jsou speciální materiály jako například uhlíková vlákna. 

Vinylová deska leží na kulaté základně neboli „talíři“. Ten je vyroben nejčastěji z hliníku, ale používají se i jiné materiály jako například akrylát nebo sklo. Nejlevnější gramofony mívají talíř dokonce z plastu. Čím vyšší má talíř hmotnost, tím lépe tlumí vibrace a jeho otáčky jsou stabilnější. Na druhou stranu chvíli trvá, než se roztočí na přesně definovanou rychlost. 

Talíř se otáčí na hřídeli, která je do šasi přístroje zasazena pomocí ložiska. Protože je v přímém styku s gramofonovou deskou, představuje jeden z největších zdrojů nechtěného hluku, který se může přenášet i na přenosku. Jeho hladký a plynulý chod je proto dalším důležitým faktorem při poslechu a tradiční ocelové kuličky ložiska jsou u lepších gramofonů nahrazena rubínem, nebo keramikou.

Pohon talíře má na starosti motor. Způsob, jakým je pohon řešen, dělí gramofony na „hifistické“ a „dýdžejské“. První skupina využívá jednoduchou řemenici – její výhodou je to, že se do talíře a potažmo desky nepřenáší vibrace motoru, nevýhodou pak doba náběhu otáček talíře na správnou rychlost a také nutnost řemen měnit, protože časem dochází k jeho vytáhnutí. DJ naopak potřebuje, aby otáčky naběhly do požadované rychlosti okamžitě, a to jak při pouštění hudby, tak i během využívání triků, jako například zastavování desky. Pro tyto účely je využíván pohon „Direct Drive“, kdy je talíř přímou součástí motoru.

Manuál nebo automat? Tuhle otázku si pokládají nejen řidiči při výběru nového vozu, i gramofony se dělí podle tohoto kritéria. Manuální gramofony předpokládají ruční nasazení jehly do drážky vinylu, a protože po dohrání se talíř trvale točí, je nutné přenosku opět zvednout a gramofon vypnout. Často navíc předpokládají při změně formátu desky a potřebě přepnutí na jinou rychlost otáčení nutnost ručního přehození řemínku na řemenici s jiným průměrem.

Automatické gramofony řeší všechny popsané úkony zpravidla samy. Manuální modely mají tudíž méně elektronických i mechanických prvků a jejich absencí se předchází dalším možným zdrojům rušení. Pokud jste si mysleli, že manuální gramofony spadají do nižší cenové kategorie než automatické, byli jste na omylu. Opak je pravdou. 

Většině lidem se ovšem při vyslovení pojmu „gramofon“ vybaví typické praskání způsobené prachem a dalšími drobnými nečistotami v drážce vinylu. Pro co nejčistší poslech je proto třeba přenosku i desky pravidelně čistit. K tomu slouží speciální čistící roztok a štěteček.

Nejnáročnější posluchači využívají pračky na vinylové desky, které využívají čistící roztok rozpuštěný v destilované vodě. Majitelé rozsáhlých sbírek mívají často vlastní pračku, ostatním nabízí tuto službu mnohá audio studia.

Mohlo by vás zajímat

Reklama