- Radek Chlup
- Věda a vesmír
- 18. září 2020
- 08:31
Astronomové objevili, proč se polární bouře na Jupiteru nespojí a trvají roky
Jupiter, plynný titán, který je známý pro své nehostinné podmínky neslučitelné se životem. Chaotické mraky, prudký vítr a bouřlivá atmosféra, to je Jupiter. Kosmická sonda Juno 5. července roku 2016 k Jupiteru doletěla. Od té doby nám pomáhá pochopit to, že Jupiter je poháněn svým destruktivním počasím.
Až do mise Juno jsme nemohli pozorovat Jupiterovy póly. Sonda odhalila polygonální uspořádání bouří na severu a jihu, které krouží okolo jedné velké bouře uprostřed. Na severním pólu planety zuří devět cyklónů. Jeden uprostřed, osm dalších je úhelně uspořádáno okolo něj. Bouře se kolem středu otáčí po směru hodinových ručiček.
Na jižním pólu bylo sondou odhaleno šest bouří. Jedna je uprostřed, zbylých pět cirkuluje okolo ní. V roce 2019 tam vznikla sedmá bouře. Nyní tedy centrální bouři obklopuje šest cyklónů ve tvaru šestiúhelníku. Bouře se opět otáčejí po směru hodinových ručiček.
Od roku 2016 tyto bouře, které jsou velikostí srovnatelné s pevninou USA, přetrvávají a nebyly spojeny v jeden celek, jak se tak děje například u Saturnu, který má na obou svých pólech jednu gigantickou bouři.
Na Zemi to funguje tak, že většina cyklónů se formuje v tropických zeměpisných šířkách. Pak putují k pólům, ale než se tam dostanou, tak se rozptýlí o pevninu a v chladných oceánských zónách. Jupiter samozřejmě není Země. Nemá ani pevninu, ani chladné oceány. Je logické, že se tam budou bouře chovat odlišně než na Zemi. Otázkou je, proč se na Jupiteru bouře nesloučily jako na Saturnu.
Tým vědců modeloval polygonální uspořádání vírů a použil rovnice pro určení pohybu tekutin v atmosféře. Zároveň aplikoval polární geometrii a počítali také s tendencí cyklónů driftovat kvůli zvýšení Coriolisovy síly v důsledku rychlosti větru, aby pochopili větrnou dynamiku na Jupiteru.
Podle výsledků jsou ve hře dva prvky. V prvé řadě cyklón musí být dostatečně hluboký. Příliš mělké bouře se rozboří a spojí. Pak je důležité pozorování, že cyklóny se na Jupiteru pohybují proti směru hodinových ručiček. Okolo nich ale fouká silný vítr, který kolem cyklónů fouká po směru hodinových ručiček. Každý z cyklónů je tedy obalen prstencem, který se pohybuje v opačném směru.
Pokud je tento štít příliš slabý, bouře se zhroutí a spojí. Pokud je příliš silný, štít je bouří odmrštěn, dochází k oddělení, a tak vzniká jedna silná bouře. Aby mohly být na Jupiteru bouře takové, jak je tam pozorujeme, musí mít cyklóny hloubku i štíty tak akorát. „Existuje mnoho otázek, na které jsme ještě neodpověděli,“ přiznal Li. „Neprozkoumali jsme, jak se zde cyklóny tvoří. Ať už se tvoří přímo na místě nebo driftují z nižších zeměpisných šířek. Navíc jsme nevysvětlili, jak je udržován ustálený stav – proč se počet cyklónů časem navyšuje. Kromě toho nemáme určeno, jak se vyvíjí štíty vírů nebo proč se tak děje jen u joviánských vírů.“
Zatím neproběhly testy modelů se skutečnými daty sondy Juno. To by však mohlo s některými kladenými otázkami vypomoci.
Sdílení
Twitter
Komentáře
Email