V pravěku příchozí populace do střední Evropy rychle převrstvily původní obyvatelstvo

Strategicky umístěné území dnešních Čech ve středu Evropy přitahovalo řadu významných kultur. Nejen proto je tato oblast jedním z klíčových regionů pro pochopení celého evropského pravěku.

Nejnovější studie, publikovaná v Science Advances, identifikovala nejméně tři další migrační události, které utvářely středoevropský pravěk spolu s doposud známými velkými migračními vlnami: příchodem neolitiků (spojený s rozšiřováním zemědělství) a migrantů se “stepním” podílem DNA v eneolitu (kultura se šňůrovou keramikou).

Související

Radek Chlup

Naši předkové praktikovali v době ledové, stejně…

Vladimír Socha

Zkusme si představit nezměrnost geologického času

Analýzy mezinárodního týmu vědců z ústavů Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva (Jena) a evoluční antropologii (Lipsko) a kolegy z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a dalších českých pracovišť ukázaly, že zkoumané období bylo mnohem dynamičtější, než se dosud obecně předpokládalo.

Na české území v eneolitu například přicházely skupiny z lesních a lesostepních oblastí východní Evropy (spojované s kulturou se šňůrovou keramikou). Po svém příchodu mimo jiné asimilovaly „místní“ ženy, které byly potom pohřbívány způsobem běžným u příchozích skupin. Podle genetické analýzy však nevykazují žádný „stepní“ podíl ve své DNA.

„Byli jsme schopni vyplnit některé zásadní mezery v dosavadním výzkumu, zejména ve zlomovém období před ca 5000 lety, kdy můžeme sledovat opravdu velké změny v genetických profilech tehdejších středoevropských populací,” říká Wolfgang Haak z ústavu Maxe Plancka, světově uznávaný odborník v oblasti archeogenetiky a vedoucí celého projektu. „Pozoruhodné je, že v tomto časném horizontu identifikujeme jedince s vysokým podílem tzv. ‚stepního‘ elementu spolu s jedinci s malým nebo žádným podílem, kteří jsou pohřbeni ale podle týchž striktních pravidel vlastních příchozímu obyvatelstvu.”

Genetický profil populace nositelů kultury se šňůrovou keramikou (před ca 4900–4400 lety) se během doby výrazně měnil. Zásadně se snížil počet mužských rodových linií (podle porovnání Y-chromozomů děděných výhradně po mužské linii). Zatímco po příchodu na území dnešních Čech existovalo nejméně pět různých mužských příbuzenských linií, v pozdějším období už to byla téměř výhradně jen jedna. To znamená, že všichni muži byli v zásadě potomky jediného, geneticky nepříliš vzdáleného předka.

„To může odrážet vznik nových sociálních struktur nebo vědomých, cílených regulací sexuálního chování, které vedlo ve svém důsledku k vytvoření systému, kde měla jen omezená skupina mužů právo plodit potomstvo,” říká první autor studie Luka Papac, vědecký pracovník ústavu Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva.

Tento model chování byl patrně ještě striktněji aplikován v populacích spojovaných s následující kulturou zvoncovitých pohárů (před ca 4500–4200 lety), v níž každý doposud analyzovaný jedinec mužského pohlaví náležel pouze k jedné jediné, zcela nově se objevující mužské příbuzenské linii.

Tato zcela nová mužská příbuzenská rodová linie se do té doby v Čechách nikdy nevyskytla, resp. dosud nebyla zjištěna. To naznačuje příchod dalšího nového obyvatelstva (klanu) do Čech někdy po roce 2500 př. n. l., které ve velmi krátké době kompletně nahradilo všechny doposud existující mužské rodové linie.

O únětické kultuře starší doby bronzové se většinou předpokládalo, že vznikla domácím vývojem na podhoubí kultury zvoncovitých pohárů s případným omezeným kulturním vlivem obecně z jihovýchodu. Genetická data ale překvapivě ukazují na zásadní genetickou změnu s kořeny spíše na severovýchod od české kotliny.

Přibližně 80 % mužských rodových linií se v této době objevuje na českém území zcela nově. Některé z nich se našly v dřívějších dobách v severovýchodní Evropě, což naznačuje oblasti jejich možného původu.

„Toto zjištění je pro nás archeology velmi překvapivé. Určitě jsme neočekávali, že doklady nějakého genetického zlomu na přelomu eneolitu a starší doby bronzové budou tak výrazné a že zasáhnou podstatnou část zdejší populace,“ říká jeden ze spoluautorů a spoluvedoucí projektu Michal Ernée z Archeologického ústavu AV ČR v Praze. „Kontakty na Pobaltí se přitom archeologicky projevují v době bronzové až později, kdy tento region hrál klíčovou roli například jako zdroj jantaru, importovaného odtud do střední i jižní Evropy,” dodává.

Zdroj: Science Advances