Podle nové studie jedli pravěcí lidé mnohem více masa, než se předpokládalo

Většina předchozích studií se totiž opírala o moderní etnografické výzkumy, které ale předpokládají, že se toho od pravěku změnilo jen málo. Podle vedoucího nového výzkumu Mikiho Ben-Dora z izraelské univerzity v Tel Avivu a jeho kolegů je to ale velká chyba.

„Celý ekosystém se změnil a podmínky proto nelze srovnávat," říká tým vědců ve své studii, která byla publikována v časopise American Journal of Physical Anthropology.

Během poslední doby ledové byla většina území dnešní Evropy a Severní Ameriky dlouhodobě pohřbena pod silnými ledovci. Protože bylo v ledu uzamčeno velké množství vody, ekosystémy na celém světě se výrazně lišily od těch dnešních. Krajinou se potulovaly velké šelmy, mamuti a obří lenochodi. Homo sapiens při lovu těchto mohutných tvorů využíval svou vynalézavost a neobyčejnou vytrvalost. Jak často ale tato velká zvířata lidé lovili, vědci přesně nevěděli.

Související

Martin Pokorný

V pravěku příchozí populace do střední Evropy…

Martin Pokorný

Virus hepatitidy B trápil už pravěké lidi, jeho…

„Rozhodli jsme se použít jiné metody k rekonstrukci stravy lidí z doby kamenné – prozkoumali jsme paměť v našich vlastních tělech, náš metabolismus, genetiku a tělesnou stavbu," řekl Ben-Dor. Místo toho, aby se tak spoléhali na fosilní nálezy, rozhodli se vědci prozkoumat fyziologii současného člověka a porovnat ji s našimi nejbližšími příbuznými. „Lidské chování se mění rychle, ale evoluce je pomalá. Tělo si vše pamatuje," dodal Ben-Dor.
 
Ben-Dorův tým tak například zjistil, že ve srovnání s jinými primáty spotřebuje naše tělo mnohem více energie na jednotku tělesné hmotnosti. Zejména pak náš mozek je energeticky velmi náročný. Současný člověk má také větší tukové zásoby, které může v případě potřeby přeměnit na energii.

Lidé mají také jinou stavbu tukových buněk. Na rozdíl od jiných všežravců, kteří mají tukové buňky malé a ve velkém množství, jsou ty naše velké, ale je jich méně. Mnohem více se tak podobají buňkám predátorů.
 
Náš trávicí systém se pak podobá spíše živočichům, kteří se živí lovem. Mít velmi silnou žaludeční kyselinu je přesně to, co mohli naši předci potřebovat k rozkladu bílkovin a bakterií, které byste čekali na týden staré mamutí kotletě. Dokonce i lidské genomy ukazují na větší podíl stravy bohaté na maso. „Zjistili jsme, že části lidského genomu byly uzavřeny, aby umožnily přijímat stravu bohatou na tuky. U šimpanzů jsou části genomu otevřeny a jsou adaptovány spíše na příjímání cukrů," řekl dále Ben-Dor.
 
To vše napovídá tomu, že se rody Homo sapiens a Homo erectus staly před 2,5 miliony let vysoce masožravými a jejich potrava taková zůstala až do pozdního paleolitu před zhruba 11 700 lety. V té době totiž začalo velkých zvířat ubývat a lidský druh se začal rozpínat po celém světě. To vedlo k větší konzumaci rostlin, která vyvrcholila neolitickou revolucí – nástupem zemědělství a farmářství.
 
Autoři studie ale zdůrazňují, že závěry jejich studie neříkají, že by lidé měli jíst více masa. Evoluční minulost totiž není návodem na lidské zdraví. Náš svět už totiž není takový, jaký býval. Znalost toho, kde se v potravní síti nacházeli naši předkové, má ale velký význam pro pochopení řady důležitých problémů současného světa.

Zdroj: ScienceAlert, American Journal of Physical Anthropology