Vzkaz z třetihor: Vědci popsali nový druh jepice z baltského jantaru

Objev tohoto krásného hmyzu v jantaru upoutal pozornost vědců z České republiky, Španělska, Polska a Německa, kteří spojili své síly a za použití nejnovějších technik – rentgenové mikrotomografie – popsali a pojmenovali dle časopisu Nature nový druh fosilní jepice.

Pryskyřici, což je hustá, lepkavá kapalina (lidově nazývaná smůla), vylučují stromy jako ochranu při poškození své kůry. Hmyz v ní často uvízne a díky tomu lze dodnes najít jedince staré miliony let, uchované ve ztvrdlé fosilní pryskyřici, kterou známe jako jantar.

Nejhojnější naleziště jantarů se nacházejí v oblasti Baltského moře, odkud pochází i nově popsaný druh jepice. Jde o samce s délkou těla 5,40 mm a délkou předních křídel 5,88 mm. Stáří fosilie se odhaduje na 35 až 47 milionů let.

Související

Radek Chlup

Pravěký svět uchovaný dodnes. Les mangrovů na…

Jiří Kostka

Podle nové studie jedli pravěcí lidé mnohem více…

„Jepice patří mezi nejstarší linie křídlatého hmyzu a jako zkameněliny se nacházejí relativně vzácně. Jako fosilie nám poskytují unikátní zdroj informací o evoluci a někdejší diverzitě hmyzu,“ říká Roman Hodunko z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, který se na objevu podílel.

Konzervace živočichů uvnitř jantaru je často vynikající a průhlednost materiálu umožňuje jejich podrobné studium pod mikroskopem. V tomto případě však praskliny a nečistoty v jantaru bránily prozkoumání detailů potřebných k určení druhu. Proto vědci použili rentgenovou mikrotomografii, což je moderní technika podobná té, která se používá v nemocnicích k zobrazení orgánů pacientů. Tak mohli vytvořit přesnou trojrozměrnou rekonstrukci, zobrazit důležité znaky a zařadit tuto fosilní jepici do správné systematické skupiny.

„Tento konkrétní exemplář dostal název Calliarcys antiquus a patří do rodu Calliarcys. Jde o nejvzácnější a stále málo známou skupinu jepic v Evropě. V současnosti existují dva zástupci tohoto rodu. Jeden druh byl popsán na konci 19. století ve Španělsku a další druh jsme našli až na východě Turecka v roce 2015. Současný fosilní nález je třetím zástupcem tohoto rodu a potvrzuje jeho trvalou existenci v Evropě od třetihorního eocénu až do našich dnů,“ doplňuje Roman Hodunko.  

 Zdroj: Nature, Biologické centrum AV ČR