Český vynález, o kterém dnes už jen málokdo ví, způsobil revoluci v oblékání

Otec Jindřicha Waldese má v Nemyšli u Tábora obchod s galanterním zbožím. Rodina se ale brzy odstěhuje do Prahy - očekává, že tam budou lepší výdělky. Otec Karel Waldes zde zároveň pošle svého syna na obchodní školu. Jindřich se učí jazyky - angličtinu, němčinu a francouzštinu.

U firmy Eduard Lokesh a syn začne svoji kariéru jako obchodní zástupce. Prodává knoflíky, spínadla a šatní spony. Láká ho ale podnikání na vlastní pěst, a tak se roku 1902 přidá k Hynkovi Pucovi, který opustil firmu Lokesh, aby si zařídil vlastní dílnu, ve které vyrábí kovové napínáčky, regálové štítky a ozdoby na vánoční stromeček.

Spolupráce, která úspěšně funguje 

Pustí se do společné práce v pronajatých prostorách v Holešovicích s jedním dělníkem, učněm a šlapacím strojem na výrobu knoflíků. Vyrábí různé kovové drobnosti. Nemají ale kapitál - naštěstí je tu jistý Eduard Menziger, který vyhrál v loterii 20 000 korun. Waldes se s ním zná a Menziger je ochotný roku 1902 investovat peníze do jejich projektu. 

Související

Petr Sýkora

Českému vynálezci přiznali objev lodního šroubu…

Ilona Cílková

Ukradený český vynález: Prvenství bratranců…

Spojení Waldese s Pucem v nové společnosti funguje dokonale. Zatímco Puc má pod palcem technickou stránku výroby a vylepšování strojů, Waldes umí prodávat a Menziger dodal počáteční kapitál. Čtvrtým do party v prosperující firmě se stává Jindřichův bratr Sigmund.

Šetrné spínadlo aneb knoflíky není třeba vyrábět ručně

Jedna ze zaměstnankyň firmy navíc projevuje přání - chtěla by spínadlo, které by bylo šetrné a neničilo látku. Právě v tuto chvíli se ukážou neocenitelné schopnosti Hynka Puce. Požadavky na šetrné spínání látky naprosto dokonale splňuje módní stiskací knoflík. A Puc navíc dokáže uzpůsobit stroj, aby se patentka vyráběla mnohem snáze.

Zatímco konkurence knoflík vyrábí velice složitě pomocí převážně ručních operací, Puc dokáže v roce 1903 zkonstruovat pro její výrobu automatický stroj - zakládačku. Ruční montáž tak nahradí postup, kdy se pružina do pérové části knoflíku vkládá pomocí stroje. Díky tomu mohou zvyšovat výrobu.

Moderní továrna s lázněmi a tělocvičnou

Úspěšně se jim daří vyrábět stále více a více patentek. Prostory nestačí, a proto se už v dubnu 1907 stěhují do nové výrobny ve Vršovicích. Na svou dobu jde o unikátní projekt továrny, kde nechybí šatny pro ženy a muže, ale třeba i knihovna, lázně nebo tělocvična.

Podnik si díky šikovnému Hynkovi Pucovi stále sám zdokonaluje stroje. Vrcholem je především automatická zakládačka, která svojí konstrukcí a po určitých úpravách vyhovuje i po mnoha letech. Nahradí práci i deseti dělnic.

Dívka z plakátu 

Waldes nazve patentku KOH-I-NOOR na počest největšího diamantu na světě vážícího 186 karátů a pod tímto názvem ji nechává patentovat na úřadě. Postará se i o dokonalou reklamu. Když se plaví roku 1912 na lodi s americkou herečkou Elisabeth Coyensovou a společně žertují, žena si k levému oku přiloží zvětšeninu patentky. 

Waldes je nadšený - vyfotí ji a když se vrátí do Čech, jeho přítel malíř František Kupka mu namaluje podle Elisabeth s patentkou plakát a typograf Vojtěch Preissig z toho vytvoří logo. Firma vyrábějící patentky utěšeně prosperuje – roku 1914 zaměstnává už neuvěřitelných 3000 lidí. 

Fotogalerie

 

1

fotografie