Mizení lodí a letadel v Bermudském trojúhelníku mají nejspíše na svědomí obrovské smrtící vlny

Někdy tu jsou nalezena i opuštěná plavidla a nikdo neví, proč a kam jejich posádka zmizela. Co má tyto podivuhodné jevy na svědomí? Zdá se, že jsme dnes mnohem blíže vysvětlení než kdykoli dříve. 

Nadpřirozeno versus realita

UFO, nadpřirozené jevy nebo konspirace tajných spolků. V minulosti se objevovala celá řada teorií, co vlastně má tyto jevy na svědomí. Samozřejmě se na to soustředili i vědci, kteří odmítají tolik populární teorie nabízející třeba přechod do jiné časové dimenze, a snaží se najít skutečně racionální vysvětlení. Podívejme se na ně. 

Ve hře jsou metanové kapsy

S další možností přicházejí norští vědci, kteří při bádání v Barenstově moři na kraji Severního ledového oceánu narazili na velké podmořské krátery naplněné hydrátem metanu. Na základě simulace, kdy pouštěli do vody velké bubliny hydrátu metanu, prověřili, že se voda naředila natolik, že kvůli nízké hustotě přestávala nadnášet plavidla a ta se následně propadla do hlubin.

Související

Monika Moorová

Největší námořní katastrofa v dějinách:…

Ilona Cílková

Letecké katastrofy, kdy se nenašly trosky ani ostatky…

Totéž by se dělo s letadly, kdyby prolétávala metanovou bublinou – ztratila by tlak a spadla. Bohužel v reálných podmínkách to nelze prověřit, protože mořské dno je v této oblasti v hloubce asi 6000 metrů. Nicméně metanové bubliny mohou mít u hladiny průměr i desítek či stovek metrů.  

Vlny vysoké až 30 metrů

S dalším vysvětlením nedávno přispěchali vědci ze Southamptonské univerzity. Simulovali počasí v dané oblasti a při té příležitosti zjistili, že je tam ideální podnebí pro tvorbu tzv. "rogue waves", což jsou extrémně vysoké vlny. Poprvé si tohoto typu vln všimli meteorologové roku 1997. Tehdy k nim docházelo na jihu Afriky. 

Tvoří se mimořádně velké vlny dosahující výšky až 30 metrů. Dokážou si proto i s velkými plavidly pohrávat doslova jako se skořápkami ořechů. Proto se vědci zabývali i otázkou, zda by tyto vlny zvládly pohltit i americkou nákladní loď USS Cyclops. Na její palubě bylo v roce 1918 celkem 309 lidí a ve zmiňovaném roce zmizela právě v oblasti bermudského trojúhelníku. 

Co vědci podnikli? 

Zkusili průběh neštěstí zrekonstruovat opravdu reálně s použitím vytvořeného modelu lodi a simulace vlny. Ověřili si přitom, že taková vlna opravdu umí potopit i tak velkou loď, jakou USS Cyclops byla. V daném místě je situace o to horší, že oblast tvoří trojúhelník. Bouře tak mohou přijít najednou klidně i ze všech tří stran a následky jsou pro lodi smrtící.

Vznikají ohromné až třicetimetrové, strmé a velice agresivní vlny. Například oceánograf Simon Boxall je toho názoru, že dokážou zlomit napůl i loď jako USS Cyclops a do tří minut ji poslat ke dnu. 

Statistiky nevybočují z průměru 

Na druhou stranu existují i vědci, které zmizení v bermudském trojúhelníku nezneklidňuje vůbec. Například Australan Karl Kruszelnicki tvrdí, že jde o místo s velkou frekvencí lodní i letecké dopravy, a tudíž tu není v průměru více nehod než jinde. K podobným závěrům přitom došlo už před tím více lidí - třeba pilot Larry Kusche v roce 1975, který zkoumal řadu pramenů a vyšetřovacích zpráv.

V zásadě jde o nebezpečný mix nepříznivého počasí, smůly, ke kterému ale může dojít i jinde na světě. Dokonce i pojišťovny, které si přepočetly nehody letadel a lodí zde na celkový objem dopravy v oblasti, tvrdí, že počet zmizení a nehod není vyšší než jinde. K tomu došla například londýnská pojišťovna Lloyd.

Kde je pravda?

Nejspíš jednoznačnou odpověď hned tak nenajdeme. Hloubka mořského dna v oblasti dosahující místy až 6000 metrů totiž zabraňuje bližšímu prozkoumání. Vraky lodí a letadel jsou prakticky nedohledatelné.

Navíc tu dochází k magnetickým anomáliím, které zde zaznamenal na kompasu už Kryštof Kolumbus. Zdá se ale, že vysvětlení vědců z týmu Southamptonské univerzity, sázející na extrémní agresivní vlny, by mohlo být pravdě nejblíže.