- Petr Hájek
- Věda a vesmír
- 12. prosince 2018
- 07:59
První informace o tom, jak to vypadá mimo naši sluneční soustavu: Voyager 2 na cestě k záhadnému Oortovu oblaku
Toto oznámení přišlo šest let poté, kdy se známé dvojče Voyageru 2 jménem Voyager 1 ocitlo mimo ochrannou bublinu okolo našeho Slunce (heliopauza, což je okraj heliosféry). To je místo, kde se horké solární větry setkávají s hustým místem mezi hvězdami (je to tzv. mezihvězdné médium).
Sonda Voyager 2 je aktuálně 18 miliard kilometrů od Země a jak jsme o věci informovali i my, prošel hranicí naší sluneční soustavy 5. listopadu. Vše bylo nyní ohlášeno na akci American Geophysical Union (AGU) ve Washingtonu.
Po srovnání všech dat získaných během mise Voyageru 2 vědci dospěli k závěru, že se sonda ocitla za nejzazší hranicí heliosféry již ve středu minulého týdne: „Tentokrát je to pro nás ještě větší událost. Jeden přístroj na Voyageru 2 je totiž stále funkční (Plasma Science Experiment), takže nás stále zásobuje daty z okraje naší sluneční soustavy. Již se opravdu moc těšíme na další údaje, jež k nám doputují z takové neuvěřitelné dálky."
A proč jsou z této události vlastně vědci tak nadšení? Jelikož tentýž instrument na dvojčeti sondy, Voyageru 1, který přešel hranici sluneční soustavy roku 2012, přestal fungovat již v roce 1980. Data z Voyageru 2 jsou proto unikátní vědecká premiéra a cesta do neznámých vod našeho poznání. Obě sondy byly původně navrženy jen na pět let činnosti, aby zvládly prostudovat Jupiter a Saturn, takže jak vidno, vedou si po stránce technické kondice velice dobře.
Dalším velkým krokem bude pro Voyager 2 Oortův oblak, toho se ale hned tak nedočkáme. Ten se rozkládá totiž cca 1000 AU (astronomická jednotka, jež se rovná střední vzdálenosti Země od Slunce) od Slunce, táhne se pak někam k 100 000 AU a je kolébkou milionů komet. Voaygeru 2 bude trvat 300 let, než se dostane do vnitřního okraje Oortova oblaku a poletí přes něj celých 30 tisíc let.
Sdílení
5
Twitter
Komentáře
Email