Víte, kdy a kde se opalovací krémy objevily poprvé a proč fungují, že se nespálíme?

 
Další 2 fotografie v galerii
Spálení má přímou souvislost s určitou částí ultrafialového spektra / Pixabay
Výrobci kosmetických produktů si roky lámou hlavu nad tím, jaké složení by měly mít nejlepší krémy na opalování. Všichni totiž velmi dobře víme, že sluneční paprsky lidskému organismu prospívají, protože stimulují k tvorbě vitamínu D.

Na druhou stranu všeho moc škodí - přemíra paprsků může být iniciátorem vzniku rakoviny kůže. Proto jsou opalovací krémy nezbytností. Víte ale, kdy a kde se opalovací krémy vyskytly poprvé?

Egypťané hledali příčinu v teplotě 

Možná vás to překvapí, ale už naši předkové ve starověku se snažili ochránit pokožku před dlouhodobým pobytem na slunci. Ačkoli ještě neměli ani tušení o působení UV-A a UV-B na organismus, zkušenostmi si prověřili, že příliš mnoho paprsků škodí. Snažili se proto připravit mast proti slunci.

Přeložené egyptské papyry napovídají, že k tomu používali například jasmín, vlčí bob a rýžové otruby. Bohužel s tímhle složením neuspěli. Předpokládali totiž, že příčinou spálenin kůže od slunce jsou vysoké teploty, a proto se vlastně snažili léčit popálenou kůži před nimi. Nenapadlo je, že skutečným ničitelem kůže je světlo.

Na tuto myšlenku narazil až roku 1820 Angličan Everard Home, který vycházel z úvahy, proč lidé z tropických oblastí mají tmavou pleť. Jde totiž o to, že tmavá barva teplo snáze pohltí a lépe chrání.

Největší nepřítel záření 

Ovšem k tomu, jak pomocí krému ochránit pokožku, vedla ještě pořádně dlouhá cesta. Zásadním krokem byl objev z roku 1922, kdy Wilhelm Vahle a Karleilham Hausser zjistili, že spálení má přímou souvislost s určitou částí ultrafialového spektra.

Dokonce pochopili, že pomocí odfiltrování UV délek 280-315 nanometrů se mu dá zabránit (UV-A záření má délky 315-400 nm, UV-B záření 280-315 nm a UV-C záření 100-280 nm). Zatímco UV-C záření pohltí atmosféra, UV-B záření způsobí opálení. Tím největším nepřítelem je ale UV-A záření, které proniká hluboko do pokožky. 

Boj o prvenství

Komu náleží opravdové prvenství v této oblasti je ale dodnes trochu oříšek, protože se výzkumy, jak pomocí nějaké pasty ochránit kůži před slunečními spáleninami začalo zabývat hned několik lidí najednou. Byli to Francouz Eugene Schueller a Australan Milton Blake, kteří experimentovali ve 30. letech 20. století, zhruba o desetiletí později pak i Američan Benjamin Green a Rakušan Franz Greiter.

Ovšem ochranný faktor jejich výtvorů by se těm dnešním nemohl rovnat ani zdaleka – dosahoval cca čísla 2. Kromě toho natírání nebylo zrovna nic příjemného, protože první krémy byly pěkně husté, měly spíše pastovitou konzistenci a smrděly po barvě. 

Dvojka zdaleka nestačí

Na druhou stranu to byl právě Greiter, kdo vytvořil stupnici SPF Sun Protection Factor. Jeho Gletscher Creme, který spatřil světlo světa roku 1946, měl SPF 2. Dá se říci, že právě jeho přípravek byl startem k moderním krémům.

Současné krémy mají hlavně odfiltrovat škodlivé záření, což se děje pomocí fyzikálních filtrů (oxidy titaničitý a zinečnatý) a chemických filtrů jako octocrylen, avobenzone či jiných. Složení jednotlivých krémů se samozřejmě liší, ale filtry jsou jejich základem - to je princip krémů. 

#opalování #krémy #Slunce #Egypt #ochranný faktor

Mohlo by vás zajímat

Reklama