Záhadná zbraň Hitlerovy Třetí říše se měla ovládat z vesmíru: Nacisty inspiroval Jules Verne

Obrovské zrcadlo konkávního, tedy vydutého tvaru, by mělo odrazit žár ze Slunce na konkrétní cíl / Pixabay
Oberthovo zrcadlo smrti mělo zvládnout doslova sežehnout klidně celé město nebo konkrétní lokalitu z povrchu Země. Na jakém principu měl tento nacistický vojenský triumf vlastně fungovat?

Už v roce 1923 přichází německý fyzik Hermann Oberth (1894 - 1989) s myšlenkou na vesmírnou stanici, jejíž součástí se má stát asi 100 metrů široké zrcadlo. Stanice by měla být umístěna asi ve výšce 8.000 kilometrů nad Zemí, tedy na orbitu.

K tomuto projektu ho inspiruje známý francouzský spisovatel Jules Verne. Obrovské zrcadlo konkávního, tedy vydutého tvaru, by mělo odrazit žár ze Slunce na konkrétní cíl. Zachytí záření a vytvoří z něj jeden silný paprsek zaměřený na určitý vybraný bod na Zemi. 

První nápad bojuje za dobrou věc

Ze začátku šlo o nápad v zájmu dobra: Díky zvýšenému slunečnímu svitu nad danou oblastí docílit vyšší zemědělské produkce. Úroda na polích by tak mohlo vyrůst klidně i několikrát do roka. Hladomor a nedostatek obilí by se jednou provždy stal minulostí.

Ovšem nacisté v čele s Adolfem Hitlerem si později uvědomili něco jiného: tak silná koncentrace tepla, jaká by se obřím zrcadlem dala vytvořit, by dokázala sežehnout prakticky cokoliv! Zničila by jakýkoli cíl na planetě Zemi. A to se jim hodilo do jejich plánů, jak ovládnout svět.

Náklady vyjdou na 3 miliony marek 

Projektu se začalo říkat Sluneční dělo. Ačkoli Oberthova myšlenka byla zajímavá, vědci samotnému bylo jasné, že se něco podobného podaří realizovat až za mnoho let. Tehdy totiž byl výzkum vesmíru teprve hudbou budoucnosti. Sám odhadoval, že by zrcadlo mohlo vzniknout cca za 15 let a náklady na něj by činily asi 3 miliony říšských marek.

Navíc tehdy nebylo ještě možné vzhledem k dobovým technickým znalostem zajistit, aby se dosáhlo přesného míření koncentrovaného slunečního paprsku na vybraný cíl. Žár odražený zrcadlem by tedy nebyl dostatečný k tomu, aby dokázat sežehnout třeba celé město.

Superzbraň se nedá vyrobit

Právě kvůli omezeným technickým možnostem doby zůstaly pouze nákresy tohoto plánu, i když se pro jeho realizaci nadchnul i sám nacistický vůdce Hitler. Nacistickou superzbraň nebylo možné vyrobit. Vědci Třetí říše na to neměli dost času a znalostí.

Plány na Sluneční dělo ale našli Američané po skončení 2. světové války. Samotné zrcadlo mělo být tvořeno několika segmenty. Stavbu měla odstartovat hlavní raketa, která by na orbitě rotovala a rozprostřela by síť šesti kabelů pro zachycení segmentů.

Teplota, která sežehne vše živé 

Na vzniklé pavoučí síti by měla být odstranitelná oválná zrcadla. Neměly chybět rovněž otvory pro přistávání zásobovacích raket. Na vesmírné stanici by byla stálá posádka. Vědci ale nepředpokládali, že by projekt mohl být efektivní. Tvrdili, že podle proporcí by osvětlilo jenom plochu o poloměru 64 km. Maximálně by vytvořilo jakousi teplou kapsu.

Oberth se ale domníval, že zrcadlo ve větším provedení 13 000 km2 dokáže osvětlit oblast ař 5000 km čtverečních, ve které naroste teplota až na 200 °C. Pro rostliny a živočichy by takové teplo už bylo smrtící. 

Mohlo by vás zajímat

Reklama