Jak se historicky lepšil chrup lidstva: Od čištění roztřepeným klacíkem až po nylonové štětiny

 
Další 2 fotografie v galerii
Evropané o svůj chrup moc nedbali ani na prahu novověku / Pixabay
Máte dojem, že čištění zubů je novodobou záležitostí? Vyvedeme vás z omylu. Určitou formu zubní hygieny praktikovali už naši dávní předkové, i když k tomu samozřejmě neměli tak sofistikované nástroje a postupy jako my dnes.

Možná vás to překvapí, ale už Babyloňané měli přibližně kolem roku 1500 př. n. l. svůj první primitivní kartáček na zuby. Byl zhotovený z klacíku stromu Meswak.

I když naše současné kartáčky ještě nepřipomíná, přesto svoji funkci plnil docela obstojně, jednalo se prostě o krátký klacík na jednom konci rozštěpený. Velmi důležité je, že Meswak měl antibakteriální účinky, a proto čištění s ním bylo docela úspěšné. 

Egypťané mají první pastu

Podobně citliví byli na čistotu chrupu i staří Egypťané, kteří dokonce tuto výbavu dávali i svým mumiím na cestu do podsvětí. Co kdyby si mrtví potřebovali vyčistit zuby i tam? Obyvatelé říše v údolí Nilu dokonce pochopili, že nestačí jenom samotný kartáček z roztřepeného klacíku. Je třeba přidat i nějakou čisticí pastu či tekutinu.

Proto někdy v období kolem roku 4. století př. n. l. připravili zřejmě úplně první zubní pastu na světě. Její složení není úplně od věci. Pepř a sůl, kterou obsahuje, má čisticí účinky, mátové listy zajistí svěží dech a okvětní lístky z kosatce vůni. 

Evropany hygiena nezajímá

Zatímco starověké národy jako Egypťané či Babyloňané na čistotu ústní dutiny rozhodně dbali a například Egypťané i dosti úzkostlivě, o středověkých Evropanech se totéž říct rozhodně nedá. Na žádné čištění zubů je moc neužilo, maximálně tak zbytky jídla vyprostili s pomocí husího péra.

Když si proto někdy v 15. století začínají cestovatelé z Číny přivážet na památku z cest štěteček skládající se z bambusové či kostěné hůlky se vsazenými kančími štětinami, koukají na to dost nedůvěřivě. Číňané už ale tento nástroj k očistě chrupu používají velmi úspěšně. 

Připomíná koště

Evropané o svůj chrup moc nedbali ani na prahu novověku. Maximálně si ho ještě tak zkusí přeleštit hadříkem se směsí soli a sazí. První kartáček podobající se dnešnímu zhotoví vlastně až anglický obchodník William Addis roku 1770.

Stráví totiž krátký čas ve vězení za pobuřování, a aby si tam ukrátil volnou chvíli, začne z kůstky od jídla vyrábět kartáček podobný koštěti. Svůj nápad nenechá ležet ladem, ani když opustí brány věznice. Začne kartáčky vyrábět a po něm pokračují jeho potomci. 

Nylon zlevní výrobu

Díky tomu už v polovině 19. století Addisem založená firma nabízí několik druhů kartáčků. Nákladnější mají jemnější jezevčí štětiny, levnější modely se dostanou s prasečími štětinami. Na konci 19. století potom přichází ke slovu i první moderní zubní pasta, jejíž podoba a složení už připomíná ty dnešní.

Na trh ji v roce 1892 uvede americký zubní lékař Washington Sheffield. Zlom ve výrobě zubních kartáčků ovšem přinese až vynález nylonu ve 30. letech 20. století. Štětiny do kartáčku je teď možné vyrábět mnohem levněji a kartáčky se proto stávají masovou záležitostí. Zubní hygiena je proto konečně taková, jaká má být. 

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama