S tímhle českým vynálezem dokážete nakreslit čáru dlouhou 56 kilometrů

 
Další 1 fotografie v galerii
První tužky vyráběl už v roce 1622 Friedrich Stadtler v Norimberku / Pixabay
V průběhu 16. století udělali obyvatelé vesnice Borrowdale zajímavý objev. Vítr tehdy vyvrátil strom a pod ním našli pastýři zvláštní černé kameny. Připomínaly uhlí, nicméně byly nehořlavé.

Na druhou stranu nechávaly po sobě černou stopu a vyznačovaly se určitou mastnotou. Protože vypadaly jako olovo, začaly jim říkat plumbago. Objevili tak grafit. 

V Borrowdale už v době objevu zjistili, že se s hmotou dá psát. S její pomocí tak označují ovce. A černé olovo na psaní si budovalo cestu k lidem. První tužky vyráběl už v roce 1622 Friedrich Stadtler v Norimberku. Malířům se hodily tužky k náčrtům, spisovatelům na psaní.

Spis o metalurgii z roku 1683, jehož autorem je John Pettus, už se otevřeně zmiňuje o dole v Borrowdale pro těžbu této tudy. Tužky jsou ovšem pořádně drahé, protože právě Borrowdale je jediným místem, kde se černá hmota těží. Logicky pak cena letí nahoru. 

Zákon proti krádeži

Angličané jsou si svého černého zlata jaksepatří vědomi, protože roku 1752 v Dolní sněmovně schvalují tzv. "An Act for the More Effectual Securing Mines of Black Lead from Theft and Robbery" (Zákon zajišťující efektivnější zabezpečení dolů černého olova před krádeží a loupeží). Chycené zloděje čeká podle tohoto nařízení krutý trest.

Buď je pošlou na otrocké práce, nebo rovnou do kolonií. Trvalo ale ještě dvě století, než roku 1779 švédský chemik jménem Carl W. Sheele pochopil, že se jedná o formu uhlíku. O deset později získala svůj dnešní název - grafit. 

Jak obejít černý poklad? Stačí ho vyrobit uměle

Protože Angličané nechtěli svůj černý poklad nikomu poskytnout, začal se vyrábět umělý. Grafit se namlel na jemný prášek a spojil s jílem. Následně se směs vypálila při vysoké teplotě a potáhla voskem. Pak se vložila do dřeva.

Na tuto metodu přišel Nicolas Jacques Conté. Tužka v dnešní podobě byla na světě. Ostatně podobné metody se tehdy objevily i jinde. Například Rakušan Joseph Hardmuth je schopen už v roce 1790 vyrobit umělou tuhu. Patent na výrobu tužky se ale objevuje až roku 1802. 

19 stupňů tvrdosti

Roku 1808 ve Vídni začíná vyrábět tužky Hardmuthova firma Koh-i-noor. Po čtyřiceti letech vymění svoje působiště ze České Budějovice. Jsou zde totiž dobře dostupné suroviny a vede sem koněspřežka. Ze začátku vyrábí i kameninu, ale po roce 1870 už jedině tužky.

A je to dobrý byznys. Sbírají medaile i na mezinárodních výstavách. Nejslavnějším modelem se stává tužka 1500 Koh-i-noor z roku 1888. Existuje v 19 stupních tvrdosti a značení tvrdosti používané u ní se ujme po celém světě. To ale zdaleka není všechno.

Ekologická novinka

Továrna ještě ani zdaleka neřekla poslední slovo. Přestože v roce 1945 dojde k jejímu znárodnění, roku 1946 má ve svém portfoliu novinku – versatilku, tedy přizpůsobivou tužku s kovovým pláštěm opatřenou vysouvací tuhou. S jednou tuhou se prý dá nakreslit čára dlouhá úctyhodných 56 kilometrů.

Počínaje rokem 1950 se tento český vynález úspěšně exportuje do celého světa. Její výhodou je, že se snadno ostří pomocí hrotítka. Zároveň je také ekologická - kovový plášť můžete používat i desítky let, vždycky jenom zasunete novou tuhu.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama