Podle NASA je nejnebezpečnější ledovec na světě na pokraji zhroucení: Co to může znamenat pro lidstvo?

 
Další 4 fotografie v galerii
Dle studie je dutina dostatečně velká, aby obsahovala 14 miliard tun ledu / NASA
Thwaitesův ledovec v západní Antarktidě pokrývá plochu 182 000 kilometů čtverečních a je označován za nejnebezpečnější na světě. Nová studie právě varuje, že tento antarktický ledovec by se mohl během několika desetiletí rozpadnout.

Na dně Thwaitesova ledovce v západní Antarktidě vědci odhalili dutinu velkou jako dvě třetiny Manhattanu a téměř 300 metrů vysokou. Tento ledovec je v současné době zodpovědný za zhruba 4 % celosvětového nárůstu hladiny oceánů.

Má dostatek ledu na to, aby zvedl světový oceán o více než 65 centimetrů a spojil sousední ledovce, které by zvýšily hladinu moří o dalšího 2,4 metru, kdyby celé roztály. Obří dutina je jenom jedním z několika objevů ohlášených v nové studii NASA o rozpadu ledovce.

Vědci očekávali, že mezi ledem a podložím na dně Thwaitesova  ledovce najdou nějaké mezery, kudy by mohla proudit voda z oceánu a podporovat tání ledovce. Nicméně velikost nově nalezené díry a tempo jejího růstu je překvapila.

Studie NASA říká, že dutina je dostatečně velká, aby obsahovala 14 miliard tun ledu a většina tohoto ledu roztála během posledních tří let. „Již po mnoho let jsme předpokládali, že Thwaitesův ledovec nebyl pevně spojen s podložím pod ním,“ řekl Eric Rignot z univerzity v Kalifornii a laboratoře Jet Propulsion NASA v kalifornské Pasadeně. Rignot je spoluautorem nové studie, která byla zveřejněna v časopise Science Advances. „Díky nové generaci satelitů můžeme konečně vidět detaily,“ řekl Rignot.

Dna ledovců je třeba sledovat

Výzkumy ukazují, že je třeba podrobně sledovat spodní části antarktických ledovců. Hrají totiž roli v rychlosti růstu hladiny globálních oceánů. Dutina byla odhalena pomocí radaru, který proniká ledem. Stalo se tak v rámci operace NASA IceBridge, jež zkoumá spojení mezi polárními oblastmi a změnami globálního klimatu.

Výzkumníci také použili data z italských a německých kosmických radarů. Tato data s velmi vysokým rozlišením mohou být zpracovávána technikou nazývanou radarová interferometrie, která odhaluje, jak se chová podzemní plocha na snímcích.

Podceňují rychlost tání

„Velikost dutiny pod ledovcem hraje důležitou roli při tání,“ uvedl hlavní autor studie Pietro Millilo. „Když se pod ledovec dostane více tepla a vody, taje rychleji.“ Numerické modely ledovců používají pevný tvar, aby znázornily dutinu pod ledem. Nedovolují změnu a růst dutiny.

Nový objev ale naznačuje, že tak modely podceňují, jak rychle Thwaitesův ledovec taje. Americká národní vědecká nadace a Britská národní rada pro výzkum životního prostředí připravují pětiletý projekt, aby odpověděly na otázky týkající se procesů probíhajících v ledovci a jeho vlastností. Výzkumy začnou na jižní polokouli už letos.

Spojení ledovce se zemí se poruší a ledovec ustupuje

Jde také o ukotvení ledovce k podloží. Pokud se poruší, ledovec se zvedne a začne plavat na mořské vodě. Mnoho antarktických ledovců pluje otevřeným oceánem. Spodní část plovoucího ledovce je pak vystavena působení mořské vody. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se urychlí jeho tání.

„Objevujeme různé mechanismy ústupu ledu,“ řekl Millilo. Různé procesy v různých částech 160 kilometrů dlouhé přední části ledovce způsobují, že míra ústupu uzemnění a ztráty ledu nejsou synchronizovány.

Interakce ledu a oceánu jsou složitější 

Obrovská dutina se nachází pod hlavní částí ledovce na jeho západní straně, ze strany západního Antarktického poloostrova. V této oblasti, když příliv stoupá a klesá, uzemňovací linie ustupuje. Ledovec se od roku 1992 neustále uvolňuje ze svého hřebenu v podloží, a to přibližně v rozmezí od 0,6 do 0,8 kilometru (ročně). Rychlost ústupu je stabilní a rychlost tání na této straně ledovce extrémně vysoká.

„Na východní straně ledovce probíhá ústup uzemnění malými kanály, možná širokými jako prsty, které proniknou do břehů,“ říká Millilo. V této oblasti se míra ústupu zdvojnásobila z přibližně 0,6 kilometrů ročně z roku 1992 na 1,2 km v letech 2011-2017. Překvapivě i s tímto urychleným ústupem je ale tání na této straně ledovce nižší než na západní straně. Výsledky tak zdůrazňují, že interakce mezi ledem a oceánem jsou složitější, než si myslíme.

 
Vstoupit do diskuze  (1)

Mohlo by vás zajímat

Reklama