Teorie vesmírných bublin by mohla fungovat i bez temné hmoty, kterou astronomové nemohou stále najít

 
Další 1 fotografie v galerii
Galaxie se nechovají podle základních zákonů fyziky / Pixabay
Temná hmota je hypotetická substance, která již velmi dlouho přitahuje zájem vědců. Po několik desetiletí experti věří tomu, že tento neviditelný fenomén tvoří 27 % vesmíru. Výzkumy na toto téma ale stále nepřináší výsledky, proto se objevují nové teorie napadající ty tradiční na všech frontách.

Nyní se objevila zase myšlenka, že lépe porozumět zákonům gravitace a jejich „úprava" může znamenat, že nebudeme temnou hmotu potřebovat vůbec. Co si o tom všem tedy moderní věda myslí?

Vědci hledali temnou hmotu – neznámou neviditelnou látku, jež tvoří nemalou část našeho vesmíru – již téměř století. Důvod pro to byl ten, že galaxie se nechovají podle základních zákonů fyziky (rychlosti hvězd daleko od středu měly být nižší podle Newtonova druhého zákona, jelikož je na ně aplikována menší gravitační síla), to zjistil ve 30. letech minulého století švýcarský astronom Fritz Zwicky a potvrdily to i další tehdejší esa. Jak se ale ukazuje, je tu i další cesta, jak se s tím porvat. 

Otázka nyní je, zda je to nový typ hmoty, popřípadě fakt, že se gravitační zákony mění podle toho, jak moc je nějaká věc brána a viděna v opravdu gigantické škále. I když se první typ přímo nabízí, krutá pravda je taková, že jsme nenašli nic, co by se temné hmotě alespoň náznakem podobalo. 

A i když víme, jak fungují naše gravitační zákony v měřítku naší Sluneční soustavy, je faktem, že nevíme, zda stejné to bude i v měřítku miliardkrát větším. 
Jeden z posledních pokusů, jak se zbavit temné hmoty, je tzv. „MOND" (Modified Newtonian Dynamics - „Modifikovaná newtonovská dynamika"), jenž má za cíl upravit Newtonův gravitační zákon, aby odpovídal námi pozorovaným pohybům ve vesmíru. Základní problém ale je, že tato teorie nedokáže popsat chybějící hmotu ve vesmíru.

Je tu ale i teorie vesmírných bublin (využívá fenoménu známého jako „Vainshteinovo sledování" (Vainshtein screening) – ta předpokládá, že každý dostatečně těžký, kompaktní objekt ve vesmíru generuje neviditelnou kouli okolo sebe, jež ovlivňuje, jak zde budou fungovat zákony fyziky s rostoucími vzdálenostmi. Je to ale zatím vše jen teoretický koncept. 

V centru a bublině Newtonův gravitační zákon platí, ale vně může být gravitační tah větší, i přesto, že je zde méně hmoty. Bublina bude proporční své hmotnosti – naše Slunce ji má 50 000 AU. A nějaká galaxie zase cca několik tisíc světelných let (typická vzdálenost, na kterou bývá pozorována i temná hmota). Okraj Sluneční soustavy je ale jen asi tak 50 AU daleko, takže zatím není možné jej vidět a ani teorii otestovat i ve skutečně masivním měřítku.

 
Vstoupit do diskuze  (1)

Mohlo by vás zajímat

Reklama