Ještě před sto lety se vědci domnívali, že dinosauři žili před pouhými třemi miliony let

 
Další 3 fotografie v galerii
Jeden z prvních nákresů kostry obřího dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex. V roce 1905, kdy vznikla, ještě tomuto dinosaurovi kladli stáří pouhých tří milionů let. / William D. Matthew (volné dílo)
Počátkem 20. století ještě neexistovaly radiometrické metody datování, které nám později umožnili odhalit stáří naší planety i života na ní. Vědci proto kladli výskyt dinosaurů do doby, kdy už ve skutečnosti existovali australopitékové.

Ještě před sto lety byste v muzeu obdrželi informaci, že poslední dinosauři, žijící na konci druhohorní éry, existovali asi před 3 miliony let. Tedy v době, kterou dnes vyhrazujeme pliocénním australopitékům a jejich současníkům.

Jak je možné, že ještě před stoletím si lidé mysleli, že tyranosauři žili v době 22krát méně vzdálené od současnosti? Dodejme, že dle moderních metod radiometrického datování klademe rozpětí existence tohoto teropoda do doby před 68 až 66 miliony let. Samozřejmě je to dáno vědeckým pokrokem a zejména pak objevem radioaktivity na konci 19. století, který dal posléze vzniknout radiometrickému měření stáří hornin.

První odhady byly "zcela mimo"

Do první poloviny minulého století zkrátka neexistoval způsob, jak přímo a průkazně ověřit stáří různých sedimentů a fosilií v nich uchovaných, takže představy byly z dnešního pohledu velmi nepřesné a snad až trochu směšné.

Vždyť vědci jako byl Henry Fairfield Osborn, který druh T. rex v roce 1905 formálně popsal, vycházel ještě z výpočtů irsko-skotského fyzika a inženýra Lorda Kelvina (Williama Thomsona), který v roce 1897 na základě výpočtů doby vychládání a tuhnutí zemského tělesa uvedl, že naše planeta je stará nanejvýš asi 20 až 40 milionů let.

Kelvin se přiblížil

Již v roce 1863 přitom Lord Kelvin přišel s podstatně odvážnějším odhadem horní hranice stáří Země, a to 100 až 400 milionů let. Vycházel z předpokladu, že v zemském nitru neexistuje žádný mechanismus, který by planetu ohříval, a tak musí postupně vychládat. Do současné podoby to pak podle jeho názoru mělo trvat právě 400 (později pouhých 40) až 20 milionů let.

Paleontolog William Diller Matthew přišel v roce 1915 s vlastním odhadem 90 milionů let, coby stářím celé planety (vycházel přitom z údajů irského fyzika a geologa Johna Jolyho, který v roce 1900 odhadl stáří oceánů na 80 až 100 milionů let).

Země je 220krát starší

Na základě relativní tloušťky geologických vrstev pak odhadoval, kolik které období z této časové „porce“ zabíralo“. Celé druhohory měly podle jeho odhadu trvat jen asi 9 milionů let a skončit v době před 3 miliony roků. Kenozoikum, tedy doba od vyhynutí dinosaurů do současnosti byla reprezentována vrstvami natolik málo mocnými, že se celá jejich historie měla odehrát jen ve 30 000 století.

A jaká je skutečnost? Země je stará asi 4,56 miliardy let (220krát více), druhohory trvaly asi 186 milionů let (20krát déle) a skončily před závratně dávnými 66 miliony roků. Tato čísla by všechny vědce ještě ve 20. letech minulého století naprosto ohromila!

Blíže ke konci dinosaurů

A jak byl tedy datován konec druhohorní éry v dalším období? V roce 1913 britský geolog a průkopník radiometrického měření Arthur Holmes přišel s rozumnějším, desetinásobně delším odhadem v délce 30,8 milionu let. Nebyla to sice ještě ani polovina správného údaje, ale rozhodně se jednalo o pokrok (který bohužel v této době ještě poněkud zapadl).

O dva roky později přišli dva další vědci, Louis V. Pirsson a Charles Schuchert ve své Text-Book of Geology, s údajem rovných 30 milionů let, přičemž vycházeli z dříve publikovaných odhadů. Posun nastal až v roce 1917, kdy geolog Joseph Barrell publikoval údaj 54 milionů let pro konec křídy. A tím se přiblížil k dnešnímu odhadu již na "pouhých" 12 milionů let.

S přesností na tisíciletí

Již zmíněný Charles Schuchert spolu s Carlem O. Dunbarem v roce 1933 uvedli v publikaci Textbook of Geology v kapitole Historical Geology odhad rovných 60 milionů let, čímž už se přiblížili na 90 % skutečnému stáří této hranice. Stejný údaj publikoval i Maxim Konrad Elias v roce 1945 v rámci publikace Geological Calendar.

Postupně pak docházelo k dalším zpřesněním a k roku 1989 už činila hranice křídy a paleocénu 65 milionů let. K posledním úpravám došlo v letech 2004 s publikací Geologic Time Scale, v níž se hranice posunula na 65,5 milionu let, v roce 2008 pak na 65,95 milionu let a konečně v roce 2013, kdy se ustálila na současných 66,0 milionu let (přesněji 66.043 ± 0.011 Ma). To je tedy zatím nejpřesnější odhad doby vyhynutí posledních dinosaurů, včetně slavného "T. rexe".

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama